Marseille je město podle mého gusta. Je to dnes jediná z antických metropolí, která vás nezavazuje památníky své minulosti. V době antické zněl její název Massilia. Její úchvatný osud nebije do očí a ani člověka neoslňuje svými poklady a bohatstvím. Stejně tak modernost tohoto největšího přístavu Francie, nejspecializovanějšího z celého Středomoří a jednoho z nejvýznamnějších na zeměkouli, neohromuje svými výstřelky (jako tolik jiných přístavů up to date). Není to město architektury, náboženství, krásného písemnictví, učených společností nebo krásných umění. Není ani v nejmenším produktem historie, antropogeografie, politické ekonomie nebo královské či republikánské politiky. Dnes se Marseille zdá být změšťáčtělá a vulgární. Tváří se jako dobrotisko a veselá kopa. Je špinavá a samá bída. Přesto je to jedno z nejzáhadnějších a nejnerozluštitelnějších měst světa.

Těmito slovy začíná povídka Tajnosti Marseille francouzského básníka a prozaika Blaise Cendrarse (vl. jm. Frédéric Sauser-Sall, 1887?1961), jednoho ze zakladatelů francouzské moderní poezie 20. století, autora nesmírně zajímavých děl románových i povídkových. Čeští čtenáři měli na překlady Cendrarsových knih docela štěstí - vyšly jeho knihy prozaické (Zlato, Člověk zasažený bleskem, Svět dobrodružství, Uříznutá ruka), i básnické (V srdci světa, Panama).

Název Cendrarsova textu by sice někomu mohl připomínat prastarý Sueův román Tajnosti Paříže, ale nelekejme se, v poetickém i věcném Cendrarsově vyprávění nebude řeč o lupičích, darebácích a jiných hrdinech, kteří zabydliei Sueův román o pařížském podsvětí. Tématem Cendrarsovy povídky je hrdina živý i neživý, hrdina sestávající z kamene, historie a lidí - je jím město Marseille, perla francouzského středomořského pobřeží, vysněné místo suchozemských obyvatel středoevropských končin...

V režii Vlado Ruska účinkuje Pavel Soukup.