O Antonínu Dvořákovi se traduje, že měl k violoncellu tak trochu nedůvěřivý vztah; "nahoře kňučí, dole bručí" - říkal prý o tomto nástroji. Přesto však pro něj vytvořil řadu půvabných děl. Dokládá to i dvojalbum violoncellisty Jiřího Bárty a pianisty Jana Čecha složené z Dvořákových cellových kompozic. Na prvním CD je to Koncert pro violoncello a klavír A dur. V původní verzi jej skladatel napsal pro violoncello s klavírem, byť měl patrně v úmyslu klavírní part později instrumentovat pro orchestr. Z jeho ruky k tomu však nedošlo, Dvořák se dokonce ani nedočkal uvedení skladby, která vznikla na objednávku violoncellisty Prozatímního divadla Ludvíka Peera jako vůbec první Dvořákova violoncellová kompozice. Peer ji však nakonec veřejně nehrál, odjel do ciziny a noty vzal s sebou. Na dlouhá léta se pak kdesi ztratily a byly objeveny až ve dvacátých letech 20. století. Proto je také tato skladba poměrně málo známá. Zpravidla se hraje v orchestrální úpravě Jarmila Burghausera, nová supraphonská nahrávka se však vrací k původní verzi. V brilantní a procítěné interpretaci Bárty a Čecha skvěle vyniknou nápaditá, hudebně působivá témata koncertu - od romanticky rozevlátého úvodu přes dramatické allegro, půvabnou lyrickou kantilénu druhé věty až ke koncertantně efektnímu rondovému závěru. Druhé CD, na němž máme opět příležitost vychutnat příkladné souznění obou interpretů s Dvořákovou hudbou i jejich perfektní vzájemnou souhru, uvádí drobnější Dvořákovy kompozice, některé známé zejména jako koncertní přídavky: Polonézu A dur pro violoncello a klavír či Rondo g moll - stále velmi populární dílko violoncellové literatury. Výběr doplňují úpravy dvou Slovanských tanců (č. 8 a 3) pro violoncello a klavír.