Matematik-analytik, nejkultivovanější z kultivovaných moderátorů a odborník na gregoriánský chorál - člověk by řekl, že z tak odlišných osobností se hudební skupina ani poskládat nedá. Bratři Ebenové však i po svém třetím albu, nazvaném Já na tom dělám, platí za jednu z nejzajímavějších formací české populární hudby. Určitě také proto, že společná práce je pro ně pouze koníčkem, nikoli zdrojem obživy - tomu odpovídají i přestávky mezi jejich výtečnými alby (předposlední titul Tichá domácnost vydali před sedmi lety).

I čerstvé album bratří Ebenů se opírá o Markovu skladatelskou hravost. Jeho nové, ale i ty starší a nyní vlastně jen "rekonstruované" písně prozrazují obdivuhodný smysl pro hudební či textařský detail, z něhož se teprve posléze vyklube kompaktní písnička. Ještě předtím však projde Markův materiál rukama jeho staršího i mladšího bratra, kteří s citem skladbu dotvoří. A přizvaní hosté (zde členové Mišíkovy rockové kapely Etc... či jazzový kontrabasista Jaromír Honzák) pak některým z písní, které to snesou, ještě o chloupek vylepší stafáž. Výsledkem je, že album Já na tom dělám sice obsahuje stylovou všehochuť, ale v centru všeho zůstává ten prapůvodní, typicky ebenovský nápad.

V rozhovoru pro Týdeník Rozhlas si Marek Eben posteskl, že se mu nedaří psát písně s příběhem. Byla to nemístná sebekritika. Zajímavý, byť leckdy jen tušený příběh se totiž skrývá za každým z rozličných hrdinů jeho písní. V titulní Já na tom dělám jsme svědky stresu člověka, který zkrátka "nestíhá", ve skladbě Sprostý chlap ztělesňuje waitsovsky hulákající Jiří Schmitzer politika, který káže vodu a vínem se zpíjí, kdežto kotlíkář v Trampské je až dojemně věrný svým naivním ideálům. Nejde o jediný parodický šleh desky - zmiňme ještě píseň Je to takové, v níž si Marek Eben utahuje z výraziva i hodnotového žebříčku pražských teenagerů.

Album však obsahuje i křehké momenty. Jedním z nich je "smuténka" Vidíš, vidíš s hostující Ivou Bittovou, další nabízejí dva shakespearovské sonety, z nichž ten s číslem 66 vyšperkoval sbor ze skupiny Davida Ebena Schola Gregoriana Pragensis. Právě tyto skladby dokazují, že Bratři Ebenové s léty zrají jako víno.

MILAN ŠEFL