Roční období, které nám přináší radost svými pestrými barvami už několik týdnů, ale zároveň nás také trápí nižšími teplotami. Pro mnohé čtenáře však také přišel podzim života. Období, kterého se mnozí bojí, s nímž se neumějí vyrovnat, ať už ho prožívají sami, anebo se s ním setkávají v životě jiných. Představa moudrého starce, zralého, který stojí před vrcholem svého života - to je pro mnohé utopická představa! Dnes většinou mládí charakterizuje staré takto: "Jsou to zlostní dědci a nabručené báby, na všechny mladé jen hubují. Ze zásady nechtějí chápat, že se časy změnily, že se dnes žije jinak. Vedou často s rodinou směšný boj. Bývají nevlídní, podezíraví, nepřející, ba až lakomí; a to vše ze zlosti, že mladí smýšlejí jinak než oni, staří." Stařecká roztrpčenost je vlastně jakási puberta naruby; jako v pubertě považují mladí za hloupé své rodiče a všechny starší, tak starší zase považují za hloupé všechny mladé.

"Naše mládež miluje přepych, je špatně vychovaná, vysmívá se představeným a vůbec si neváží starých lidí. Dnešní děti jsou hotoví tyrani. Nepovstanou, když do místnosti vejde starší člověk. Odmlouvají rodičům. Řečeno jednoduše: jsou velmi špatní..." Není to výrok odposlechnutý v přeplněné pražské tramvaji, ale jedná se o slova filozofa Seneky z r. 50.

"Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, až dnešní mládež převezme do svých rukou otěže řízení. Je to mládež neukázněná, drzá a nesnesitelná." Toto neřekl současný roztrpčený a špatně placený pedagog, ale řecký básník Hesiodos r. 720 př. Kr.

"Náš svět je v kritickém stavu. Děti neposlouchají rodiče, neučí se, nemají snahu po vzdělání. Konec světa není příliš daleko." Možná jste to už někdy slyšeli u piva v zapadlé vesnické hospodě, ale zároveň je to výrok egyptského kněze 2000 let př. Kr.

Co říkáte takové vyhlídce stáří? Ano, známe takové zplaněné, nanicovaté stáří, ale známe i jiné stáří. Víme, že i ve vyšším věku může být život zajímavý a bohatý. V padesáti zkomponoval Strauss svého Netopýra. V padesáti objevil Roentgen své paprsky X. Ve čtyřiapadesáti zkomponoval Beethoven svou Devátou symfonii. V pětapadesáti začal Zeppelin se stavbou vzducholodí. V sedmdesáti postavil Stradivari nejlepší housle. V sedmašedesáti byl Angelo Roncalli zvolen papežem, přijal jméno Jan XXIII. a za devadesát dní na to svolal 2 vatikánský koncil. V osmdesáti dokončil Goethe Fausta. V jedenaosmdesáti řídil Michelangelo stavbu svatopetrské kopule. V pětaosmdesáti složil Verdi nesmrtelná díla. V osmadevadesáti Tizian vytvořil "Bitvu u Lepanta" a o rok později "Korunování trním".

I stáří může být krásnou a plodnou dobou. Podobně jako i každý podzim přináší své krásné a chutné ovoce. Jeden moudrý mnich starověku prohlásil: "Nermuť se nad tím, co ti stáří bere, ale raduj se z toho, co ti dává!" A zralý věk poskytuje skutečně několik velikých darů:

Prvním velikým darem zralého věku je moudrá a živá víra. Vždyť člověk zralý má své zkušenosti podobné těm, které na počátku 17. století popsal kardinál sv. Robert Bellarmin slovy: "Hory se nám zdají velké, protože jsou blízko, a hvězdy ačkoliv jsou větší, vypadají jako světlé tečky. Kdybychom byli na nebi, hvězdy by se nám jevily jako ohromné, jak ve skutečnosti jsou, a hory by se nám zdály jako prášek písku. Lidé na tomto světě, kteří mají srdce zde na zemi, považují za něco velikého majetek a lopocení na tomto světě. Zdědí-li něco, jsou celí bez sebe radostí. Když ztratí haléř, pobouří všechno okolo. Kdo bydlí na vysoké věži víry, je tak daleko od věcí tam dole, že se mu všechny ty velké a důležité problémy zdají dětskými hrami. Srovná-li s věčností všechny ty nehody tohoto světa, nebojí se jich více než štípnutí mouchy."

Pak je tu další dar zralého věku - víra v bližního. Co nás v mládí na druhých rozčilovalo, tomu se zralý člověk usměje. Poznal všelijaké lidi. Dovede rozeznat, kdo je pleva a v kom je jádro. Vyzná se v lidech; umí mít s nimi trpělivost, ví, že mládí musí vyzrát a že to chce svůj čas. "Nejsnadnější způsob, jak ztratit důvěru a úctu mladých, je dávat jim nekonečné rady." (Ernest Hemingway).

Následujícím darem zralého věku je čas. Zralý člověk je už natolik moudrý, že si uvědomuje jedno: svět půjde dál i beze mne. Umí si říct: !Už jsme se dost nahonili, nastarali. Můžeme si odpočinout, pozorovat, pohovořit." Čas pro sebe. Čas je jedna z nejdůležitějších surovin. Je rozdělován spravedlivě. Každý dostane denně stejnou porci 24 hodin. Co z této suroviny uděláme? Čas pro nás znamená prožívání přítomnosti. Nejdůležitější je přítomný okamžik!

Paní Kennedyová měla opravdu dostatek důvodů, aby slovo radost ze života škrtla za slovníku svého života: nejstarší syn jí padl za války, rovněž zeť. Další syn, John, prezident USA, byl zavražděn. Zavražděn byl i syn Robert. Jedna dcera přišla o život při leteckém neštěstí. Druhá dcera byla dlouhá léta duševně chorá, nesoběstačná. Další syn byl zapleten do trapných afér, přičemž jeho průvodkyně za podivných okolností utonula. Jeho manželka čas od času upadala do alkoholismu. Jejich synovi byly amputovány nohy. A přesto Rose F. Kennedyová doporučovala tento recept na stáří, na skutečně zralý věk (zemřela ve 104 letech v roce 1995):

- duševní čilost: když ochabuje tělesná vitalita, nemusí zemdlít duševní pružnost. Naopak: vnitřní život může nyní zintenzivnit s vědomím, že každý den je dar,

- zájem o druhé: kdo se sám ze života své doby vylučuje, nesmí se divit, když je přehlíže,.

- radost ze života: každý den vychází slunce, i když ho zakryjí mraky. "Když se bouře utiší, pták začne zpívat. Proč by se právě tak neměl člověk radovat z každého slunečního paprsku, který mu zůstal? Kéž by lidé byli vděčnější za to, co jim zůstalo, místo aby naříkali nad tím, co nemají."

Kdo jednou vkročil na cestu zralosti, ten už nemůže ztrácet, jenom získat. Blahoslavení jste, jestliže vám život zostřil zrak, ale nestali jste se skeptiky.

Blahoslavení jste, jestli jste se postavili proti bláznovství doby, ale nestali jste se tvrdými.

Blahoslavení jste, jestli se pořád na všecko nezlobíte a jestli jste nezatrpkli.

Blahoslavení jste, jestli se vyrovnáváte se stárnutím a neohlížíte se jen do minula.

Blahoslavení jste, jestli vedete svá vnoučata k tomu, aby milovala druhé a přitom jen pořád nevztyčujete ukazováček.

Blahoslavení jste, jestli máte rádi své syny a nezraňujete přitom své snachy.

Blahoslavení jste, jestli nežijete ze včerejška, ale pro zítřek, který je vám nabízen jako dar.

Přeji vám všem požehnaný podzim!