"Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde." A zároveň "kdo hledá, najde". Tolik přísloví. Obě tyto pravdy lze úspěšně zužitkovat i při glosování televizního dění. Paradoxně přitom dospějeme k protikladným a zároveň obecně platným tvrzením: televizní program je snůška nesmyslů a hloupostí, které pravidelně vzkvétají v ostře sledovaných vysílacích časech. Ale - na okraji nabídky lze skoro každý týden najít pár pořadů, které stojí za zhlédnutí. Žel právě jejich premiéry s umanutou důsledností ukrývají organizátoři programu do pozdních nočních hodin a jejich reprízami pak pro změnu vycpávají všední odpoledne.

Letitým evergreenem pochybené veřejnoprávní programové logiky je obava, aby masový divák nebyl příliš ohrožován kinematografickými díly, jejichž ambice přesahují onu potřebu pobavit a vydělat. Filmový klub odsouzený trvale k přežívání v pozdních večerních, resp. nočních hodinách je asi věčně živým důkazem. Například zatímco v hlavním úterním večerním čase na prvním programu České televize si člověk může hlavu ukroutit nad neskutečnou stupiditou Konto separato Dušana Kleina, na Nichettiho komedii Luna a ta druhá, o několik tříd nápaditější a povedenější, si musí počkat skoro do půlnoci na programu druhém. Jen o málo lepší je situace v pondělí a ve čtvrtek večer, kdy stačí udržet víčka do jedenácti, kdy kupř. v tomtéž týdnu končily japonské Scény u moře Takešiho Kitana a nezávislý americký Vztek Wayna Wanga. Zaběhanou neveřejnoprávní praxi ochrany před filmovou kvalitou nově obohatilo i těžko pochopitelné vyobcování jednotlivých pokračování pozoruhodné britské exkurze do historie i současnosti národních kinematografií s názvem Století filmu do "neviditelných" čtvrtečních podvečerů.

Obdobná selekce kvality se však v ČT týká i tak potenciálně atraktivních žánrů, jako je populární hudba: protože o sobotních večerech vytrvale diváky oslepuje vybledlý třpyt estrádních Hvězd, které nehasnou, musí se daleko živější a aktuálnější podoba rocku & popu skrývat pod pláštíkem hluboké tmy všedních nocí - viz alternativní cykly Ladí neladí či Paskvil, resp. občasné vizitky hudebních osobností s názvem Uprostřed běhu.

Je něco shnilého v České televizi.