V našich zeměpisných šířkách a délkách se říká, že šaty dělají člověka. To v takové Číně vám o člověku hodně prozradí už jeho jméno. I v Číně samozřejmě najdeme příjmení, která obyvatelé nosí nejčastěji. Novák, Svoboda a Procházka jsou v čínském podání Wang, Li a Čang. Tato tři nejčastější čínská příjmení nosí dvacet procent z jedné miliardy a tří set milionů obyvatel.

Ti, pro které je toto číslo těžko uchopitelné, si mohou představit například následující situaci. Stojíte na šanghajském hlavním vlakovém nádraží, kde vám na chvíli zmizí z dohledu váš čínský známý Wang. Když zavoláte: "Wangu, kde jsi?", na nádraží, které denně odbaví tisíce cestujících, se otočí průměrně každý třináctý pasažér. To, že zavoláte "Wangu!", je pravděpodobné, protože pořadí čínských jmen je obrácené - na prvním místě je vždy příjmení, kterým se oslovují i blízcí přátelé.

Podle posledního průzkumu čínské Akademie věd nosí více než polovina Číňanů devatenáct příjmení, včetně těch tří nejčastějších. A celých 87 procent populace nosí pouhých sto příjmení. Je jasné, že kvůli tomuto úzkému spektru příjmení se důležitým znakem pro identifikaci stávají jména, kterým u nás říkáme křestní. Jejich počet jde v Číně do bilionů. Vybírají je - a dokonce vymýšlejí - rodiče nebo prarodiče. Fixní kalendář v Číně neexistuje. V čínských křestních jménech se často odráží období a historie čínského národa, proto tato jména mohou napovědět například věk svého nositele. Třeba ten, kdo se jmenuje Wang Kang-mei se pravděpodobně narodil během korejské války, protože Kang Mei znamená "Odolávající Američanům". Li Čchwang-kong se zase pravděpodobně narodil během kulturní revoluce, Čchwang Kong totiž znamená "Všechno rudé".

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 byla dětem pro připomenutí historické události dávána jména jako v překladu "Budující zemi" nebo "Národní den". S obnovením stability v 80. letech začala spousta rodičů své potomky pojmenovávat jako "Bohatnoucí" nebo "Omlazená Čína". Je docela pravděpodobné, že novorozeňatům v roce 2008 budou rodiče dávat jména, která budou znamenat třeba "Olympijský vítěz" nebo "Zapálená pochodeň".

Čínským dětem se také často dávají jména podle toho, kde se narodí. Pojmenovávání potomků v Číně je však obecně velmi uvolněné. Jedno z omezení, které ale platilo ve staré Číně, bylo, že se nikdo nesměl jmenovat stejně jako císař. Ti, kteří měli stejné jméno jako císař a nezměnili si ho, museli čelit trestu a někdy i exekuci. Jediným pravidlem, které přetrvalo věky, je, že potomci většinou přebírají jméno po svém otci a manželky nikdy nepřebírají jméno po svém manželovi.

To, co se nám může zdát paradoxní, je v Číně zcela běžné. S trochou nadsázky lze říci, že mezi sto miliony Wangy byste možná hledali příbuzenské vztahy jen velmi těžko.