No to víte, že mně nejde o to, abych lezla na seník. To jen ta zvukomalebná čeština si se mnou pohrává. NICMÉNĚ! Pokud bych přece jen měla někdy někde lézt na seník, tak jedině v Priessnitzových léčebných lázních Jeseník. S chutí vyměním moře za tuhle krajinu. Vzduch je tu tak sytý, že se ani nechce jíst, a když, tak málo. Krajina je to vyloženě procházková. Těch cest a stezek mezi nádhernými stromy! Je úplně jedno, co vedle čeho vyrůstá, jestli javor vedle smrku, buk vedle břízy nebo šípkový keř vedle borovice. Kéž bychom si z přírody vzali příklad. Rasismus by vůbec neexistoval.

Octla jsem se tu díky trumpetistovi Ladislavu Kozderkovi, se kterým jsem se podílela na společných muzikoterapiích, na které mohl přijít kdokoli, kdo o tom věděl. Relaxovali jsme při muzice, protahovali se a zahřívali svalstvo, vehementně dýchali, "masážovali" třeba chodidla a uši. Ke každému orgánu v těle jsme byli laskaví. K tomu nám hrál Benny Goodman či Lionel Hampton, zpívali ptáci z jesenických lesů a šumělo moře. Došlo i na vokální aerobik, který končil procvičením bránice. Dvojice se postavily proti sobě, partneři se dívali do očí a nějakou tu minutu se naplno smál, neřkuli řehtali. Vypouštěli jsme tóny, vymýšleli rytmy bušením dřívka do dřívka, tančili jsme v rytmu bubnů, rozezpívávali jsme se á é í a pak zpívali jednoduché dvanáctitaktové blues, zpomalovali jsme i zrychlovali, o pauze si povídali o všem možným. Rozeznívali jsme tibetské mísy na svém těle a vnímali tu úžasnou rezonanci. Zpívali jsme si Beethovena i Smetanu, a bylo jedno, jestli ladíme nebo neladíme. Radostné zaujetí z nás všech jednotně čišelo. Tělo se prokysličovalo a nám všem, kteří jsme se v životě viděli poprvé, začalo být strašně fajn, rozcházeli jsme se s úsměvem a s chutí do života, s vědomím, jak načerpat energii, že se pro to holt musí něco dělat. Že i ta radost něco stojí a že se to vyplatí, že je lepší konat, než si o tom povídat v kavárně u kafíčka a cigaretky nebo v hospodě u piva. Že smyslem života je cítit se dobře, věřit si, mít se rád, protože když budu mít rád sebe, budu hodný i k jiným.

Líbí se mi, že řediteli Priessnitzových lázní se nelíbí, když klient, který má problémy s plícemi a průduškami, si po proceduře ihned zapálí cigaretu, a proto by chtěl, aby prostory lázní byly v budoucnu nekuřáckým prostředím. Říká, že pacient, který kouří, porušuje léčebný režim, a tím pádem by měl ztrácet nárok na další lázeňskou léčbu. Ovšem je to velmi choulostivé téma, a tak této změny chce dosáhnout postupnou výchovou u pacientů, ale i u personálu. Panu řediteli držím palce.

Řeknu vám, že bych se do toho Jeseníku s chutí přestěhovala, živila bych se muzikoterapií a ve volném čase bych zpívala v Jesenickém smíšeném sboru. Jenže i tady funguje závist, nenávist a strach o práci, takže bych nejspíš neuspěla. Ale nic mně nebrání v tom, abych sem jezdila jen tak.