45
vychází 29. 10. 2002
Televize
a film
Pondělí 4. 11. 2002
ČT 2 - 21.25 hodin
Maďar se
ani v Paříži neztratí
Maďarskou
kinematografii posledního desetiletí z našich kin vůbec neznáme; kdyby nás aspoň
Česká televize systematicky neseznamovala s její podobou, netušili bychom, jaké filmy
u našich jižních (skoro)sousedů vlastně vznikají. Přitom tradice jsou obdivuhodné:
odtud pocházejí osobnosti jako Péter Bacsó, Miklós Jancsó, István Szabó nebo
Károly Makk, tam vznikla taková přelomová díla jako Svědek, Svěží vítr, Mefisto
nebo Jiný pohled. I za komunistického režimu tam povstaly filmy, které s ojedinělou
otevřeností zkoumaly postavení člověka v represivním režimu, jeho
přizpůsobování či naopak vzdor (a ani nevadilo, že "pro jistotu" byly
situovány do období nacismu nebo stalinistických 50. let).
Jenže když padly cenzurní zábrany, náhle jako by
vymizela dosud nosná témata. I maďarským filmařům se přihodilo totéž co tvůrcům
v jiných postkomunistických zemích - ztrácejí kontakt s bouřnou realitou. Rádi
upřednostňují látky svým dosahem nicotné a spekulativní, hledají různým
způsobem výstřední ztvárnění, hovíce své sebevzhlíživosti více než komunikaci
s divákem. Někdy se takový pokus zdaří (viz například snímek Škyt, uvedený na
letošní přehlídce středoevroských filmů), častěji však vylézá samoúčelnost
zpracování i přinášené výpovědi natolik, že ve výsledku ruší. Bohužel to
platí i pro snímek Šimon kouzelník, jímž ČT zahajuje malý cyklus
současných maďarských filmů.
Už stručný dějový nárys prozrazuje tematickou výlučnost, ba záměrně zdůrazňovanou bizarní podivnost: maďarského senzibila pozve pařížská policie, aby jí pomohl vyřešit případ záhadné vraždy. Muž, vyhlížející i chovající se poněkud neotesaně (chce třeba tučnou platbu vysázet "na dlaň") a vůbec neznající cizí řeč, samozřejmě uspěje, ale ve Francii se rozhodne pobýt déle. Pozná půvabnou dívku, která z počátku vůbec nepostřehne, že jí nerozumí ani slovo - natolik se jeho posuňky, gestika i mimika zdají reagovat na její sdělení. Druhým důvodem je výzva konkurenčního kolegy "kouzelníka", aby spolu závodili, kdo déle vydrží pohřben pod zemí...
Šimona kouzelníka režírovala Ildiko Enyediová, režisérka podepsaná pod zdařilejšími experimenty, najmě pod metaforickým zpodobněním dějinných zákrut ve snímku Mé dvacáté století. Před časem jsme v televize mohli spatřit jak tento film, tak svéráznou adaptaci von Weberova Čarostřelce. Titulní roli vytvořil Péter Andorai (jenž dosud hrál spíše menší role: Enyediová jej obsadila již do Mého dvacátého století, dále si jej pamatujeme např. z filmů - u nás vesměs uvedených - jako Pusinky; Milá Emmo, drahá Bobi; Jiný pohled; Lehké ublížení na zdraví) a svému hrdinovi vtiskl sympatickou neotesanost, díky níž se ještě víc obnažuje pokrytectví i spotřební morálka západní společnosti. Šimon kouzelník je dílo v mnoha aspektech sporné a jistě podnítí spoustu diskusí. K tomu by pondělní filmové kluby měly ostatně sloužit.
JAN JAROŠ
Úterý 5. 11. 2002 ČT
2 - 20.00 hodin
Planety
(5/8) - Hvězda
Dnes si budeme vyprávět příběh o tom,
jak se lidstvo snažilo odhalit, co se za oslňující září Slunce skrývá, jak
poznalo, kam až sahá sféra jeho vlivu a jakou roli ve vesmíru hraje. V únoru 1998 se
obyvatelé a návštěvníci karibského ostrova Gaudeloupe připravovali na vzácný
nebeský jev. Ze dne se na několik minut měla stát noc. Blížilo se úplné zatmění
Slunce. Pro Franciska Diega to je už desáté zatmění. První zažil jako desetiletý
hoch v Mexiku. Od té chvíle se datuje jeho celoživotní vášeň pro Slunce.
Středa 6. 11. 2002 ČT 1 - 21.35 hodin
Poslední hosté odešli z herny Admirál v
Praze 8-Libni v neděli 21. 7. 2002 asi v půl páté ráno. Barman za nimi zamkl dveře a
chtěl si trochu odpočinout. Uběhlo však sotva pět minut a u dveří zazněl zvonek.
Chvíli váhal, ale nakonec přece otevřel. Dovnitř vešli dva muži. Toho většího
nikdy předtím neviděl, ale ten menší odešel z herny teprve před chvílí. Oba muži
šli rovnou do zadní místnosti a hned se pustili do hry na automatech. Po chvíli jeden
z nich objednal dvě piva. Když jim barman pivo přinesl, přistoupil k němu zezadu
vyšší z mužů, chytil ho za vlasy a položil mu na krk čepel nože. Druhý muž
zatím přeběhl k baru a prohrabal se v zásuvkách, odkud odcizil tržbu, poté oba
muži uprchli. Policie má k dispozici podrobné identifikační portréty obou
pachatelů, pravděpodobně původem z některého z východních států.
Čtvrtek 7. 11. 2002 NOVA - 22.30 hodin
Kristy Jones se stará o svou mladší
sestru Karen. Ovládá dokonale je bojové umění, což nejčastěji demonstruje přímo
na ulicích plných nebezpečí, ale jediné, o co jí opravdu jde, je snaha zajistit
sestře lepší život a pomoci jí ke studiu medicíny. Než se však její přání
stačí vyplnit, je Karen brutálně zavražděna. Kristy je zmítána lítostí, smutkem,
ale také nezměrnou zuřivostí. Všimne si tygřího drápu na krku nešťastné sestry
a rozhodne se na vlastní pěst pátrat po neznámém vrahovi.
Režie Godfrey Ho. Hrají Cynthia Rothrock, John Miller, Donna Jason, Sunny David, Richard Yuen, Gerald Klein a další.
Pátek 8. 11. 2002 NOVA - 9.00 hodin
Hvězda němého filmu, představitel
milovnických rolí Don Lockwood, kdysi začínal v kabaretech. Píše se rok 1927 a pro
Dona se má mnohé změnit. Nejprve se seznámí s mladou divadelní herečkou a krátce
poté spatří světlo filmového světa nový vynález. Zvukový film. Studio Warner
natočí celovečerní zvukový film a slaví s ním nečekané úspěchy. Je jasné, že
němý film patří minulosti. Také producent nového filmu s Donem Lockwoodem a hvězdou
Linou Lamont se rozhodne natočit Šermujícího kavalíra jako zvukový. Potíž je v
tom, že Lina má zcela nemožný a naprosto nesnesitelný hlas a styl mluvy...
Režie Stanley Donen a Gene Kelly. Hrají Gene Kelly, Donald O'Connor, Debbie Reynolds, Jean Hagen, Millard Mitchell a další.
Sobota 9. 11. 2002 ČT 2 - 13.15 hodin
Pozvání
na zámek
Do
výchovného ústavu pro "narušenou" mládež přichází nový pedagog
Prokeš. Hned jeho první setkání s budoucími svěřenci nedopadne dobře. Zaplete se
do rvačky a nechtěně je tak příčinou tvrdého trestu pro původce konfliktu. Reakce
jeho nových kolegů na chování chlapců mu naznačí, s čím vším může na svém
novém působišti počítat: s alibismem, nedůvěrou, podezíráním. Vypadá to, jako
by se sem vůbec nehodil. Nepůsobí sebevědomě, na kluky neřve, okamžitě je
neodepisuje, snaží se pochopit filozofii jejich jednání, snaží se hledat neotřelou
komunikaci i společnou aktivitu. Chlapci mu i přes počáteční nedůvěru začínají
věřit. Příjemného překvapení se dočká i od svého kolegy, od kterého by to nikdy
nečekal. Zdá se, že přece jen všechno to snažení a trápení má smysl.
Neděle 10. 11. 2002 ČT 1 - 21.55 hodin
Chéreau líčí poměry na francouzském dvoře jako hnojnou existenci ohavných monster na trůně a kolem něho, slabošských i násilnických, které postrádají zábrany stejně jako svědomí. Kladnými postavami jsou jedině Margot, její manžel Jindřich a snad ještě dojemně obětavý Margotin milenec La Mole. Margot, která od fanatického katolictví dospívá k poznání náboženského smíru a odmítá násilnosti, zahrála Isabelle Adjaniová jako bytost sice vášnivou, ale lidsky čistou, nezkaženou a soucitnou. Auteuilův mladičký, sotva ovousený Jindřich je budován tlumeně, dojme scéna, v níž prosí Margot, aby jej poctila svou přízní; nakonec je to on, kdo jedná jako snad jediný čestně a s humánními pohnutkami, aniž by sledoval okamžitý prospěch.
Film si na jedné straně činí nároky na vylíčení
mocenského zákulisí těchto zmatečných událostí, aniž by chtěl některé ze stran
viditelně nadržovat (spíše se jedná o nezúčastněný pozorovatelský pohled, který
ovšem sděluje, že náboženský svár ve skutečnosti zakrýval jiné, politické
rozpory) včetně rozsáhlých rekonstrukcí (např. úvodní svatba), avšak na druhé
straně se přidržuje dějových zápletek stejnojmenného románu Alexandra Dumase,
čímž celé vyprávění dostává naprosto odlišný rozměr - smyšlené romantické
historky, jen náhodně zasazené do reálných dějinných kulis.
Režisér však Dumasovy zápletky obdařil dnešní náruživostí i mentalitou (vášnivý sex) a zanesl do doby s naprosto odlišnou atmosférou i mravy. Představa, že by sexuálně neukojená Margot vyrazila v noci do města, aby si našla nějakého náhodného souložníka, je prostě absurdní - nikoli ovšem v Dumasových intencích. Jenže Chéreau nenatáčel romantickou historku ve stylu Tří mušketýrů, ale vážně míněnou historickou epopej, šilhající po historické hodnověrnosti.
JAN JAROŠ