Středa 6. 11. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

V dobách někdejšího Československa byly vítány premiéry nových slovenských děl se stejnou pozorností jako českých. Existuje proto jistě mnoho pamětníků premiér dvou oper Eugena Suchoně, jež jsou dodnes považovány za zakládající díla novodobé slovenské národní hudby.

Devatenácté století nedalo Slovensku tak silné osobnosti jako v sousedních teritoriích. Lidové zázemí zde však bylo odjakživa velmi silné, blízkost center, kde kulturní život doslova vřel (Vídeň, Budapešť), také nebyla zanedbatelná. Do té doby nepříliš agilní oblast hudby byla v první polovině dvacátého století zásadně ovlivněna skupinou skladatelů, kteří absolvovali mistrovskou školu pražské konzervatoře ve třídě Vítězslava Nováka. Na svého učitele, který Slovensko velice miloval a pravidelně navštěvoval, vzpomínali všichni do konce svých životů.

Nejvýraznější osobnosti z řad těchto novodobých průkopníků slovenské hudby, které výrazně upoutaly i v zahraničí, byly dvě - Eugen Suchoň a Ján Cikker. Doménou druhého z nich byla opera, nejvýznamnější slovenské národní opery však pocházejí z pera prvního - Eugena Suchoně. Když Slovenské národní divadlo v Bratislavě uvedlo v roce 1949 "Krútňavu" (krátce nato ji natočil ve stejném nastudování pod taktovkou Zdeňka Chalabaly Supraphon), hovořilo se, že Slováci konečně mají svou "Prodanou nevěstu". Je to nadsázka - obě opery spolu dějově s výjimkou venkovského prostředí a řadou folkloristických prvků pramálo souvisejí.

V roce 1960 zaznělo poprvé národní drama "Svätopľuk". Nebylo tehdy náhodné, že dílo krátce po premiéře nastudovalo ve slovenštině také pražské Národní divadlo, zatímco Slováci připravili českou verzi Smetanovy "Libuše". Následující vzájemná představení patřila k jednomu z nejsympatičtějších rysů národní vzájemnosti, na který se vzpomíná (a nejen v obou divadlech) dodnes. Dnes už slovenské opery prakticky neslýcháme. Je to škoda! Obě díla, jakož i řada dalších, jsou mimořádná a svými myšlenkami i dnes stále aktuální. Suchoňovu "Krútňavu" a "Svätopľuka" si připomeneme dvěma zajímavými nahrávkami dirigenta Ondreje Lenárda.