Neděle 10. 11. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA
Premiéra 10. listopadu v 8.04, repríza 14. listopadu v 0.04

Už jsme se několikrát probírali postavami panoptika, jímž lze nazvat Prahu v době Rudolfa II. Nahlédli jsme do životů Angličanů Edwarda Kellyho a Johna Deea, zamysleli jsme se nad životními příběhy Dána Tychona Brahe a Němce Jana Keplera, sledovali jsme vykutálené výtečníky jménem Jeroným Makovský z Makové a Zdeněk Popel z Lobkovic, podivovali jsme se formátu Kryštofa Haranta z Polžic, Bezdružic a na Pecce a také Václava Budovce z Budova, nemohli jsme vynechat dr. Jana Jessenia a z hloubi věků jsme na světlo 21. století vytáhli postavičku pana Hýzrleho z Chodů, profesí krýksmana (neboli profesionálního vojáka, který - jak se kde v Evropě někdo a někým začal mydlit - nesměl u toho chybět), a nezapomněli jsme ani na chlapíka podobného rodu, totiž maršálka Kryštofa Russworma. Pozornost jsme věnovali věhlasnému "učiteli z Prahy" (po hebrejsku "maharal mi Prag"), což nebyl nikdo jiný než legendární, ale přitom nadmíru skutečný filozof evropské velikosti Jehuda bel Löw ben Becalel, a to už vůbec nemluvím o dr. Johannu Faustovi, o kterém se pořádně neví, zdali v Praze někdy byl. A také na osobnosti politického nebe jsme nemohli zapomenout, přičemž bratři Vilém a Petr Vok z Rožmberka patřili (každým jiným způsobem) k těm nejzaznamenáníhodnějším. Kromě pánů Budovce a Haranta, rozvíjejících českou touhu po poznávání vzdálených zemí, jsme se setkali i s přímým potomkem šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic, panem Maxmiliánem, svého času poštovním doručovatelem v obci Dírná na Táborsku, nyní majitelem panstvím tamtéž, v jehož archivu jsem našel (ještě když byl tím listonošem) spoustu materiálu o Václavu Vratislavovi, rovněž z Mitrovic, který putoval na konci 16. století jakožto člen habsburské delegace (ve funkci panoše) do Cařihradu, což se mu na jedné straně nevyplatilo, jelikož zde byl několik let vězněn, na druhé straně zase na tom vydělal, neboť o své anabázi napsal ojedinělý rukopis. To vše mi Maxmilián Vratislav potvrdil i jako hrabě na svém dírenském zámku.

Vedle všech těchto celebrit vypadá Jakub Kubata jako chudý příbuzný. Nikoli snad proto, že byl pouhým sedlákem (koneckonců nebyl, protože ve vsi Zbudově zastával funkci rychtáře, a to nebylo zrovna málo), ale hlavně proto, že o něm víme mizivě málo, ba skoro nic, ani tím si nejsme jisti, jestli je jeho jméno pravé, nebo jsou to varianty jednoho jména, prostě že to byl Jakub, kterému se říkalo familiárně Kubata. Jenom to je jisté, že byl popraven. Proč a kdy a kde a co s tím vším má společného okřídlené rčení "Jakub Kubata dal hlavu za Blata", to se lze dovědět v pořadí druhých Drobtech ze stolu doby aneb v Postavách a postavičkách.