"Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku." Tento citát napsala tragická a originální postava německé filozofie Friedrich Nietzsche a zčásti se hodí na tragikomické scénky z pracoviště mého kamaráda Pavla. Pavel nastoupil do vedoucí funkce v jedné mezinárodní organizaci a jako "dárek" dostal ostřílenou britskou asistentku Margaret. Už po několika dnech získal pocit, že na některé jeho pokyny Margaret nereaguje. Když jednou ostřeji zareagoval na nesplněný úkol, dostal výmluvnou odpověď. "Získala jsem pocit, že vaše žádost není náplní mé práce. Možná je to přínosné pro vaši další kariéru, ale nemá to nic společného s tím, za co jsem placená já," kategoricky pronesla Margaret a při odchodu utrousila: "Jsem tady 26 let a viděla jsem už hodně mladých ambiciózních mužů, kteří chtěli převrátit svět. Všechny jsem je přežila a vy nebudete výjimkou." Když se otřesený Pavel svěřil se svým incidentem kolegům, jen se smáli. "Tohle není vojna. Nevydáváš rozkazy. Když někdo získá pocit, že něco dělá nad rámec své práce, narazíš. Vítej v mezinárodní organizaci." Pavel se rozhodl, že nebude dělat z komára velblouda, a snažil se konfliktům vyhýbat, jak jen to šlo. Jednoho dne si ale takhle sedí pohodlně v křesle, dopracovává projev pro "nejvyššího" a vtom vstoupí veselá Margaret se slovy: "Pavle, nepřibral jste v poslední době?" Můj kamarád v dobré víře odpověděl, že má starosti a málo pohybu a že sám cítí, jak těsné jsou mu kalhoty. "Kdybyste si chodil sám do centrály pro poštu, tak byste měl pohybu dost. Mě to hrozně vyčerpává," procedila zcela vážně Margaret. A aby toho nebylo málo, když si ji později Pavel zavolal, aby mu donesla nějakou maličkost, vypadlo z ní: "Pavle, nemohli bychom se setkat na půli cesty? Mně se totiž v tuhle dobu odpoledne točívá hlava a skoro omdlívám." Nejsou ženy jako ženy, pomyslel si Pavel a vydal se do boje za výměnu své asistentky. Hned při první konzultaci si však uvědomil, v jakém je průšvihu. "Upřímně Pavle, Margaret nebude lehké přidělit nikomu jinému. Její lékař nás informoval, že nemůže pracovat ve vyšších patrech a tam, kde kanceláře nemají okna. Dole jsi jen ty a Jack, který se jí snažil zbavit dva roky," doznal se s ironií Pavlův nadřízený. Když přišel můj frustrovaný a nazlobený kamarád další den do práce, našel ve své kanceláři plačící Margaret. "Pavle, tohle mi nikdo nikdy v životě neudělal. Je mi tak smutno z toho, že jste mě pomlouval a osočoval. Dřu tady 26 let a teď tohle," vzlykala prý Margaret. Karel Čapek kdysi napsal, že pro muže není nic těžšího než snést pláč ženy, který sám zavinil. Ačkoliv Pavel věděl, že je v právu a nic špatného své asistentce neudělal, nezmohl se na slovo. Proti zoufalým slzám ženy opravdu není obrany. Když jsem mu řekl o Nietzscheho aforismu, smál se. "Víš, přál bych Nietzschemu, aby měl Margaret měsíc ve svém brlohu. Asi by pak tenhle výrok nikdy nevypustil z pusy."