Oleg Sus (1924-1982) byl význačný český estetik, literární vědec a kritik. Název pořadu, který vznikl ke 20. výročí Susova úmrtí, připomíná titul knihy - či strojopisu - z roku 1969. Strojopisu, který zůstal nezveřejněn. Teprve v roce 1996 vyšel péčí brněnských nakladatelství Host a Vetus Via.

Oleg Sus se narodil v Brně. Na zdejší Masarykově univerzitě vystudoval bohemistiku a estetiku a později se stal ředitelem Estetického semináře na Filozofické fakultě MU. Jako docent estetiky působil na brněnské univerzitě do roku 1971, v roce 1964 vstoupil i na katedru české a slovenské literatury. Také odtud musel v roce 1971 odejít. Tehdejším stranickým orgánům byl nepohodlný především svým (externím) kritickým působením v časopise Host do domu.

"Valná většina ani nepovažuje nevelké roty kritiků, teoretiků a estetiků za příslušníky privilegovaného cechu spisovatelů a vůbec umělců všeho druhu. V cechu se totiž tvoří, mimo něj se pak mají víceméně poslušně pohybovat ve stínu tvorby její vykladači a hodnotitelé. Mnozí by jim rádi přiřkli úlohu chvaličů, jiní zase roli převodních pák a řečeno jinak, jakýchsi informačních kanálů. Musím se přiznat, že jsem neměl, nemám a nebudu mít valné chuti sestoupit do takových kanálů," říká Oleg Sus na záznamu brněnského rozhlasu z 28. 1. 1968. Skutečně, do kanálů Oleg Sus nesestoupil. Namísto toho se po znemožnění publikační činnosti věnoval vědecké práci a své texty zveřejňoval, leckdy potají, v zahraničí či samizdatem.

Roku 1984 vznikl v Brně ineditní sborník In memoriam (Oleg Sus 1924-1982). Kromě řady statí tu najdeme i báseň Antonína Přidala. K 10. výročí Susova úmrtí se na Filozofické fakultě MU konala konference, z níž vzešel sborník "Oleg Sus redivivus". Tady zas - kromě vzpomínek a analýz - čteme báseň Ludvíka Kundery. To všechno, včetně vzpomínek Milana Uhdeho, Jana Trefulky, Zdeňka Kožmína a dalších, v pořadu uslyšíte. A samozřejmě Susovy texty, které v režii Evy Řehořové čte Zdeněk Bureš.