Opakovat na stejném místě již jednou citovanou myšlenku, je možná hloupé. Co si však počít, když současné pokračování televizního dění podtrhuje její mrazivou aktuálnost daleko víc než před časem? Proto ještě jednou: "Demokracie znamená kontrolu politické moci. Taková je její charakteristika. Proto by v demokracii neměla existovat žádná nekontrolovaná politická moc. Televize se však stala kolosální politickou mocí. Nový Hitler by díky televizi získal moc zcela neomezenou. Pokud moc zůstane i nadále nekontrolovaná, demokracie dlouho nepřežije." Citovaná slova filozofa Karla Poppera by si měli vrýt do paměti naivové s vírou ve slušnost, spravedlnost a rovnost šancí, které zaskočila snadnost, s jakou se podařilo Vladimíru Železnému ztéci brány Senátu. Doufat, že jejich pravdivost dojde včas i vděčným konzumentům nekonečné agitace v sobotních půlhodinkách, které novopečený pan senátor jakoby před lety opsal z jasnozřivých vizí George Orwella, je asi hloupost a naivita na druhou. Natož pak věřit, že je konečně vezmou na vědomí i ti politici, pro které je vzájemná mediální tolerance tak praktickým prostředkem plnění vlastních cílů. Nebo, že by jednostranná angažovanost (nejen) první povolební Sedmičky nebyla další protislužbou?

Jakkoliv nás obrazovka dnes a denně přesvědčuje, že ohlupovat a manipulovat publikum je zřejmě její přirozeností a hlavním posláním, občas může pozorný divák narazit na pořad, jehož efekt je opačný. Takovým polemickým příspěvkem bourajícím kýčovitou iluzi jediné, všeobjímající pravdy, se stala repríza dva roky starého dokumentu Petry Procházkové, Jaromíra Štětiny a Pavla Hanuše s názvem Odvrácená strana světa. Poslední říjnový čtvrtek večer ji nevídaně aktuálně zařadil jako programovou změnu ČT 1. Necelý týden po "profesionálním" masakru osvobozovaných rukojmí v moskevském muzikálovém divadle, narušila tato šokující zpráva o nekonečné tragedii prostých Čečenců v obleženém Grozném až totalitně černobílý mediální obrázek střetu dobra a zla. Trosky, mrtvoly, zima, hlad, ale například i benzínem zaživa polití a zapálení koně - to je pravda o "protiteroristickém" tažení ruského samoděržaví v Čečně. Dokumentární síla záběrů rozbombardovaných měst a vesnic, plných děsu, hrůzy, zoufalství, ale i sebevražedného odhodlání civilních obětí státního teroru, který "demokratický" svět tak hanebně toleruje, doplnila citelně chybějící začátek věty, na jejímž konci je moskevský vykřičník. Pro tentokrát.