Pondělí 18. 11. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Středověká báseň Stabat Mater dolorosa inspirovala po staletí mnohé skladatele od anonymních hudebníků starodávných klášterů až k mistrům moderní hudby. Báseň hýřící slavnostní pozorností k jednotlivým zastávkám křížové cesty vyvolává odezvu hluboko v srdcích posluchačů, a probouzí v nich pocity strachu, soucitu a lásky. Autorem latinského textu by mohl být leckdo z řady kandidátů - sv. Bernard de Clairvaux (+1153), sv. Bonaventura (+1274) a ne méně než čtyři papežové. Za textaře nejpravděpodobnější jsou však považování papež Inocent III. (+1216), jak zapsal jeho nástupce, a františkán Jacopo dei Benedetti (1230-1306) známý pod jménem Jacopone da Todi. Současná bádání se shodují na tom, že Inocent byl autorem první verze, kterou později pozměnil a doplnil Jacopone da Todi, zejména s ohledem na koncept Utrpení Krista, který byl pro františkánský řád obzvláště důležitý. Původní hudební formou Stabat Mater dolorosa byl gregoriánský chorál, jednohlasý zpěv bez rytmu nadčasové krásy. Po slavném Palestrinově zhudebnění se největší pozornosti dostalo třem verzím - Vedriho, Szymanowského a Poulencově. Dirigent Robert Shaw, který nastudoval dvě moderní zpracování říká, že originální gregoriánský zpěv je chladným meditativním vytržením, dále že Szymanowského hudba je zkoumavým, psychologických a chirurgickým zpracováním prosté boží lásky matky k synovi a Poulencova verze představuje 12 baletních tkání v přísné harmonické inverzi: