47
vychází 11. 11. 2002
Tipy ČRo
Neděle 24. 11. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.30 hodin
Heineovy Písně milostné Zmalomyslněljsem málem,
zda to snesu, nevím však;
zvítězil jsem nad svým žalem, -
ale neptejte se jak
Tato půvabná lehounká miniatura, vznikla jistě naráz, jak milostné vzkazy vznikají. Heinrich Heina ji napsal neznámé adresátce do památníku, až později si našla cestu do řádné básnické sbírky. Uvádíme ji zde na podporu známého tvrzení, že jeden z nejpopulárnějších, nejčtenějších a nejskvostnějších lyriků 19. století byl básníkem písní.
Přirozená lyričnost a zpěvnost jeho veršů zlidověla, ze sbírek se vracela do památníků, z knihoven na ulici.
Heinrich Heine
(1797-1856) byl romantik, který německou romantiku překonal. Nepodlehl svodům hledat
inspiraci v minulosti, strhal z těla poezie zdobné hávy, příčila se mu umělost,
která často "vylepšovala" původní zdroje lidové písně, zvláště té,
která obkružovala všechny podoby milostného citu. Básník se nesnaží
"ohlasově" lidovou píseň zpracovat k obrazu svému, lidová píseň mu není
dokonce ani cílem, nýbrž pouhým východiskem, navazuje na ni, tvoří v jejím rytmu a
duchu. "Pomocníkem je mu sluch,jenž se zmocnil imanentní zpěvnosti německého
jazyka a obnovil někdejší jednotu slova a hudby. Podobně jako anonymní tvůrci
lidových a milostných písní vychází z vlastního autentického prožitku, z řádu
konfese a aktualizace výchozího podnětu." (Hugo Siebenschein.)
Když v předodeonské Knihovně klasiků vyšel v roce 1958 velký svazek Heineových básní v překladech Pavla Eisnera, Miroslava Hallera, Otokara Fischera, Františka Hrubína, Vítězslava Nezvala, Eduarda Petišky a Františka Vítka, byl to v doznívajících padesátých letech objev s trvalou platností. Vždyť u "básníka písní" i všední příhody nabývají kouzla svítivosti a obecné platnosti, jíž musí být podmaněn, doufejme, i čtenář a posluchač dnešní.
Režii literárně hudebního Souzvuku má Hana Kofránková.
PAVEL ŠRUT