Sto dní bývá obvyklá doba hájení nově instalovaných vlád, ředitelů, šéfů, a obecně novinek vůbec. Převedeno do televizních podmínek jsou jejím ekvivalentem v případě nového měsíčníku tři po sobě jdoucí premiéry. Přesně do tohoto bodu své existence dorazil začátkem listopadu diskusní pořad, který pod novým názvem Síto a staronovým podtitulem kritický klub nahradil po letošních prázdninách někdejší Katovnu.

Asi těžko bychom v nabídce ČT minulých let hledali pořad, který vzbuzoval podobně kontroverzní reakce, jako nebohá Katovna. Výčet vad krásy připomínaných téměř po každém ze sobotních kritických sešlostí pánů Rejžka, Justa a jejich hostů by klidně mohl zabrat několik řádek. Ostatně ne náhodou se právě Katovna stala hned dvakrát vděčným předmětem vydařených parodických replik (divadla Sklep a Petra Čtvrtníčka & spol.). Jedno jí však nemohli upřít ani nejzatvrzelejší odpůrci - osobní zaujetí diskutujících.

To se promítalo v nekonformních kritických soudech, často s přesahem od úzce pojímaného kulturního zadání k obecnější společenské reflexi. Jakkoliv vnější konfrontační jiskření často kontrastovalo s malým napětím okolo stolu, mělo svou váhu a závažnost. Bez vypjaté osobnostní angažovanosti a ochoty riskovat svůj názor přestává mít kritika smysl. Každé potenciální přitakání odvěkému volání umělců po objektivitě a shovívavosti je logicky vykročením od kritiky k reklamně-osvětovému recenzování. Právě to je případ Síta, které se dokonce v prvních dvou pokračováních pokusilo vzkřísit zcestnou ideu "spravedlivé" obhajoby díla samotným tvůrcem před kritikem...

Divácký ohlas Katovny sice osciloval od infarktového rozhořčení po podstatně vzácnější pocit názorového souznění, sama však vždy provokovala k myšlení. Místo toho nabízí inovovaná podoba "kritického klubu" Martina C. Putny pouhou tisící a prvou variantu nekonfliktního posezení s chytrými, milými a pozitivně naladěnými lidmi, kteří laskavě referují o úspěších našich umělců. Trvalá neochota hostů doplnit své nadšení nad kulturními počiny i příslušným propadákem je výmluvným důkazem.

Posun, k němuž došlo na cestě k "objektivizované podobě kritiky" na obrazovce, vypovídá leccos i o stávajícím směřování České televize k ušlechtilé nudě. Zřejmě má vyvážit stále nápadnější důraz na estrádní rozjuchanost zábavy.