Přesně před dvaceti lety odešel Luboš Pospíšil z C&K Vocalu na sólovou dráhu a toto výročí se rozhodl zvěčnit výběrovým albem 20 největších hitů. Nezamýšleně tak ovšem připomenul velký dluh, který vůči němu mají zdejší hudební vydavatelství. Ne že by Pospíšil v průběhu své kariéry nevydal slušný počet desek (i když - mohlo by jich být i víc); skutečným problémem je to, že řada jeho alb dnes existuje pouze na vinylu a kdo je už dávno nezničil nebo nerozpůjčoval, tomu je "odměnou" nejspíš jen šum a praskot. Pospíšilův debut Tenhle vítr jsem měl rád (1983) je sice součástí kompilace Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku, vydané začátkem devadesátých let tehdy ještě fungujícím Pantonem, leč, kdo tento dokonale utajený titul vlastní... Klíčová alba ...a nestřílejte na milence a Jsem v tom (plus už o poznání méně zdařilá, těsně porevoluční Třináctá komnata) jsou na tom ještě hůř: luxus CD nikdy nepoznala, přestože patří k tomu nejlepšímu, co u nás v populární hudbě v osmdesátých letech vzniklo. Zmíněný dluh samozřejmě album 20 největších hitů nesplácí, ale je dobře, že vůbec vyšlo - už proto, že se ty nejzdařilejší Pospíšilovy písně konečně mohou dostat do rádií.

Konkrétní složení hitového cédéčka nechal Pospíšil na vydavatelství a je třeba přiznat, že kompilátoři měli dobrý vkus. Z alba Tenhle vítr jsem měl rád vybrali titulní píseň a již vzpomenutou "Tancovačku", ...a nestřílejte na milence vzpomenuli ortenovskou Píši Vám, Karino, dále Soukromou cestou do Nikam, Banální písni o klíči, Muzeem figurín, ale i báječnou Petřinovou baladou Marilyn goodbye, zatímco z možná vůbec nejlepší Pospíšilovy desky Jsem v tom si pak vypůjčili čtveřici skladeb Navštívil mě anděl ve snu, Sousedská stínohra, Motýl Anonym a Pojďte s námi do bludiště. Další období Pospíšilovy tvorby jsou zastoupena už spíše symbolicky, což je pochopitelné jak vzhledem k výše zmíněné neexistenci Pospíšilových starších alb na trhu, tak s přihlédnutím k tomu, že v devadesátých letech se tento písničkářský lyrik kvalitám první etapy své sólové tvorby jen přibližoval.

Výběrové album 20 největších hitů vypovídá i o tom, jak také může vypadat spolupráce mezi interpretem (v Pospíšilově případě však často i skladatelem) a jeho textařem. Doufám, že mi to majitel jednoho z našich nejromantičtějších hlasů odpustí, ale co by byl Luboš Pospíšil bez textaře Pavla Šruta!

MILAN ŠEFL