Postupným fixováním dialogů byl dán základ pro klasickou italskou a francouzskou komedii Goldoniho a Moliéra.

Brighella, "zchytralý sluha", je postavy spíše menší a sporé, přímočarého jednání a zájmů praktických. Bývá vysmíván za škobrtavý slovní projev - ne, že by zrovna koktal, ale drmolí - a taky má na krku nejvíc stížností a urážek publika. Brighella rozčiluje Pantalona jakousi úporností a protihráče toutéž úporností přímo štve. Capitano by ho přetrh, kdyby neměl respekt z jakési jeho zlověstné neúprosnosti.

Capitano je nevychovaný a chvástavý svalovec. Často přichází samá boule z hrdinských rvaček nebo sportovních utkání, Capitano nosí své monokly a jizvy jako distinkce a metály. "Více soubojů", odpovídá Capitano vždy, když se vede řeč o tom, jak vylepšit komedii.

Více soubojů v komedii vyžaduje i Harlekýn, a nikdo, (Pantalone nejméně), nepozná, kolik je v jeho hlase ironie a kolik drzosti. V Harlekýnově hře je nejvíc "řeči stranou" a mrkání do publika, Zerlinu uráží a Colombinu děsí, když zpod čepice každou chvíli vytáhne žábu nebo myš. Harlekýn má Capitana za idiota a Pulcinellu na potkání tluče plácačkou.

Pulcinella je radši mezi publikem než v komedii, stále se mísí do hlediště a Pantalona může vzít čert, když Pulcinella zdržuje předlouhým extempore jen proto, že tamhle v třetí řadě je měšťan, jemuž slíbil, že se ve hře pozná. "Zaplatil vůbec vstupné?" zuří Pantalone v zákulisí, zatímco Pulcinella letí do opery za krásnou Silvií, jejíž kruté srdce však patří Lorenzovi v naškrobeném okruží. Také Pulcinella přichází na jeviště s odřeninami, jeho hedvábný šat bývá často hanebně zválen a loutna - ó běda! "Pitomče," říká mu ráno Pantalone a bezmyšlenkovitě ho pohlavkuje. "Nemravo," ksichtí se Kolombína, když ji Pulcinella lehounce pohladí.

Kolombína se mezi jednotlivými výstupy dívá do zrcadla a maluje si pusu: jahodou, višní, červenou fixkou. Nad barevným časopisem sní o Leandrovi, který, až přijde na scénu, bude mít knír, značkovou košili a digitální diář. Kolombína mohla umřít smíchy, když jí stará Zerlina řekla, že přesně tak vypadal Pantalone zamlada.

Když byla Zerlina mladá, jo tenkrát ještě herci něco dovedli, ne jako dnes, kdy scénou vládne dvojsmyslné gesto a dávný Harlekýn - ach, kdeže je mu konec, jako Don Juan dostal angažmá v hlavním městě. Lyrický Pierot se změnil v byrokrata, stal se z něj Pantalone, uvízlý na štaci s herci bez talentu a s nosem v papírech.

Pantalone ve své pracovně stále předělává scenário dle vkusu publika, jenomže komu vyhovět? Dottora vyhodil i s jeho učeností, Pulcinella si stěžuje na Brighellu, že je vulgární, a Brighella na Harlekýna, že jde jen za efektem. Kolombína se nikdy nenaučí správné pořadí tanečních kroků, Capitano myslí jen na rvačky a krásná Zerlina tak zestárla... Nedá se nic dělat: Pantalone musí sepsat nový manuál a jestli podle něj herci nedokážou improvizovat, budou se to holt učit nazpaměť.