Ulice naproti chrámu, kde se měl Krišna narodit, hučela početným davem lidí. Chrám věřící postavili na místě vězeňské cely. To totiž bylo tak: v Matuře se královským manželům narodil syn Kansa - ve skutečnosti zplozený démonem. Proto se na přímluvu bohů rovněž narodil ten, který měl Kansu zabít - Krišna. Byl už osmým převtělením Višnua, jednoho ze tří hlavních indických bohů, a jeho poslání bylo přesně ve Višnuově náplni práce. On je ochráncem lidí, pro spásu ctnostných a zkázu ničemných přichází na svět v každém věku, aby upevnil řád a vymýtil bezzákonnost. Jako před 3500 lety v Matuře, která tuto událost slaví s hlučností našeho technického věku.

V Matuře poutníci směřují do cely, kde byli uvězněni Krišnovi rodiče. Matce Devakí se mělo narodit osmé dítě, které démona Kansu zabije, tedy Krišna. Ale dítě uniklo a na jeho místo rodiče podvrhli holčičku. Když se o ní Kansa dozvěděl, přiběhl a mrštil děvčátkem o zem. Proměnila se v bohyni Kálí, která zděšenému démonu oznámila jeho smrt. Krišnu mezitím měla jeho nevlastní matka, manželka pastýře krav. Jako dítě si proto hrál se synky pastýřů, a když vyrostl, také s pastýřkami. Koupajícím se dívkám jednou sebral šaty a rozvěsil je po stromech. To už z něj byl překrásný mladík, skvěle hrál na flétnu a vzbuzoval nejen v pastýřkách milostnou vášeň.

Krišna ve svém životě splnil vše, co od něj lidstvo očekávalo: zabil mnoho démonů a nakonec i zločinného Kansu. Potuloval se po světě a legend kolem jeho pestrého života je nesčetně mnoho. Ale zde v Matuře a v sousedním Vrindavanu mohou věřící na vlastní oči spatřit místa, kde Krišna trávil své dětství a jinošství. Obě města jsou zaplněna snad stovkami chrámů a Vrindavan je také sídlem mezinárodní organizace Hare Krishna, založené v New Yorku roku 1960. A stovky tisíc jejich členů ze Západu se tam každoročně zúčastňují různých kurzů.

Jsme jen kousek od Dillí a na dálnici, která k Matuře vede, leží přejeté tele. Neblahé znamení a nevídaná věc v Indii, kde jsou krávy svaté. Poutníci se brodí zatopenou příjezdovou cestou, pršelo totiž. Poutníků přijely statisíce, na střeše přecpaných vlaků i autobusů. Utábořili se ve městě a jeho okolí. Také u obrovské, dnes suché, vodní nádrže, do které se ze všech stran sestupuje po schodištích. Zde prý Krišnova matka prala plenky. Mnoho lidí přišlo pěšky, ženy na hlavě ranec s vařením. Mají svátek, užívají svaté řeky Yamuny, ve které se koupou, nehledě na špínu a splašky, klaní se nádheře starých zchátralých chrámů. V tlačenici zde vystojí hodinové fronty a strpí i rány holí pořadatelů, zaskočených mohutností davu.

Chrámy i paláce jsou zdobené vyřezávkami ze dřeva a barevnými sochami. Na ulicích je ještě vidět dláždění. Pálené cihly a velké mramorové desky. Pečliví stavitelé staré Matury dbali na krásu. Jejich dílo později zničili muslimští vládci a ještě důkladněji nemilosrdná nová doba. Kanály jsou ucpané igelitovými sáčky, nikdy neopravované stavby se bortí a v úzkých uličkách do chodců a krav vrážejí mladíci na svých motorkách.

Tak to byla oslava Krišnových narozenin. Kromě obchodů s obrázky Krišny, jeho milé Rády a mnoha dalších barevných obrázků z Krišnova života tam v osmi vedle sebe umístěných prodejnách s hudbou prodávali nahrávky náboženských zpěvů, ale také šlágry z indických filmů. A prodávalo se všechno. Během Krišnových narozenin zvedli v Matuře všichni obchodníci ceny. Byla to veliká slavnost.