V diskografii lelekovické divoženky Ivy Bittové vždy scházel titul, který by dosud nepříliš obeznámenému posluchači posloužil jako přestupní lístek k poslechu jejích náročnějších alb. Jen stěží si totiž představíme selektorem tuzemských rádií odkojeného člověka, který v náhlém prozření zavrhne Lucii Bílou, do svého přehrávače vloží třeba poslední album Iviny kapely Čikori a navždy zapomene na bezduchý český pop. Seznámit se s jednou z našich nejkreativnějších umělkyň však lze i méně "bolestně". Třeba prostřednictvím alba Iva Bittová j.h., které přináší šestnáct skladeb, s nimiž se Bittová coby hostující zpěvačka potkala na deskách spřízněných muzikantských duší.

Ač byl záměr tohoto cédéčka zřejmě trošku jiný, vypovídá především o nesmírné všestrannosti Ivy Bittové. V průběhu padesáti minut tu můžeme slyšet hned několik zpěvaček: folkloristku (Ej lásko, lásko a Sedí sokol z alba Ida Kelarová a hosté), folkařku (Prostři mi plátnem ze sólové desky hráče na dobro Luboše Novotného) či rockerku (V černém z období spolupráce s brněnským Dunajem, Flageolety z debutu Fajtova Pluta). Nescházejí však ani vzpomínky na projekty, díky kterým se Iva ocitla v tom nejkvalitnějším středním proudu populární hudby, například duet s Richardem Müllerem Stane se, že z Müllerova prvního "českého" alba či písně ze dvou posledních desek sourozenecké formace Bratři Ebenové (Tichá domácnost a Vidíš, vidíš).

Album Iva Bittová j.h. bychom mohli alespoň částečně považovat také za jakési "best of...", výběr toho nejzajímavějšího, co zpěvačka, houslistka a skladatelka vytvořila. Svádí k tomu zařazení Divné slečinky v úpravě Nederlands Blazers Ensemble z desky Ples upírů či Ravelova Kaddisch z filmu Martina Šulíka Krajinka. Oproti tomu Smuténka z legendárního alba Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta už záhlaví kompilace přesahuje - účast Bittové na zmíněné desce rozhodně nemůžeme považovat za hostování. To samé platí o jediné novince zpěvaččiny první výběrové desky, závěrečné hlasové variaci na gregoriánské téma Pax vita, k níž Bittová pořídila i obrazový záznam: v prostorách majestátního barokního chrámu v Křtinách je Iva zvláštně sama - jen se svým hlasem.

Zmíněný videoklip je symbolickou tečkou tohoto "j. h." alba. Ať už je Iva Bittová v nahrávkách obklopena kýmkoli, zůstává svá, bez ohledu na to, kdo je "hlavním hybatelem".

MILAN ŠEFL