Americký prezident George Bush pozval v létě na svůj texaský ranch v Crawfordu ostříleného reportéra Washington Post Boba Woodwarda. Chvíli spolu seděli oblečeni v džínách a sportovních košilích na verandě a pak si George nasadil klobouk, nastartoval pickup a provezl udiveného Boba po svém panství. Ukazoval mu stromy, skály, vyprávěl o svých rancherských záměrech. V jednom okamžiku pobytu žurnalisty na bushových latifundiích se George svěřil, proč je takový, jaký je: ,,Jsem velitelem! Vidíš, já nemusím vysvětlovat, proč něco říkám. To je to zajímavé na tom být prezidentem. Možná někdo potřebuje vysvětlit mně, proč něco řekl, ale já necítím, že bych někomu dlužil vysvětlení." Hlava jediné supervelmoci často nemluví o svém manažerském stylu a tak Bob poslouchal dál. George se přiznal, že mu manželka Laura po jednom z jeho nesmiřitelných projevů o válce proti terorismu řekla, že by mohl trochu zjemnit svou rétoriku drsného chlapíka z West Texas. ,,Když znejistím já, znejistí to celý tým. Když budu já na pochybách, mohu tě ujistit, že tady bude hodně pochybností," řekl prý George. Podle prezidenta je tady, v tomto historickém okamžiku, problém, a je ho třeba řešit. To je cena moci. To je cena za to, kde Spojené Státy stojí a stát budou, řekl George v tom horkém prázdninovém dni Bobovi. Americký prezident o sobě mluvil jako o zapáleném, netrpělivém, instinktivním hráči, který provokuje lidi okolo sebe a rád hodně mluví. Jeho způsob řízení země ovlivňuje současnou moc ve Washingtonu a samozřejmě vnímání USA doma i ve světě. Část Američanů se s přímým, nesmiřitelným a zjednodušujícím stylem svého vůdce nemůže smířit a řada vzdělaných lidí si uvědomuje, že to ve svých důsledcích spoluvytváří nedobrý obraz Spojených Států ve světě. Madeleine Albrightová v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas ve Washingtonu přiznala, že supervelmoc má problém s tím, že je arogantní. Bývalá ministryně zahraničí o tom v Americe často sama mluví, ale zároveň přidává, že si lidé musejí zvyknout na jedno: ,,Spojené Státy stojí ve světě jako jediná supervelmoc. Je realitou, že jsou nejmohutnější zemí na světě." Všímají si toho i ostatní. Arabista Miloš Mendel napsal: ,,Spojené Státy se dostaly do postavení jediné supervelmoci, která by za jistých okolností uvítala kvalitního protihráče s určitými imperiálními ambicemi, a ulehčila tak břemeni vlastní velikosti." Takového komfortu se ani prezidentu Bushovi, ani Americe v tuto chvíli nedostává a tak musejí sami hledat cesty, jak se s vlastní převahou v mnoha směrech vypořádat. Není mnoho času, na projevy americké arogance, která zaplavila i nižší složky administrativy, si stále hlasitěji stěžují ti, kteří mají se Spojenými Státy co do činění - diplomaté, obchodníci a novináři. Nejmenovaný slovenský diplomat uzavřel jednu z mnoha debat o současném chování americké vlády slovy: ,,Američané pořádají semináře o antiamerikanismu ve světě, ale přitom si neuvědomují, co všechno si způsobují sami." Možná příští rok v létě přijede do texaského Crawfordu někdo jiný, sedne si k americkému prezidentovi Georgi Bushovi do pickupu a jak tak pojedou klikatými prašnými cestami okolo rohatých longhornů sebere ten Bob odvahu, přeruší monolog nejvlivnějšího muže planety a řekne: ,,Víš Georgi, možná tomu nebudeš chtít věřit, ale na světě je plno takových krásných rančů a přál bych ti poznat ty skvělé lidi, kteří na nich pracují."