Spisovatel exotického jména Ibrahim al Kani napsal kratičké příběhy pod společným názvem Tajemství pouště. V jednom svém vyprávění navazuje na starou pověst, v níž dva jezdci míjeli opuštěnou dolinu. Ve světle měsíce si všimli kovových kroužků ležících na zemi. Vzali si na památku každý jeden. Když se po několika hodinách rozednilo a oni se pozorněji podívali na svůj suvenýr, viděli, že je to kroužek z ryzího zlata. Rozhodli se vrátit a vzít si zbytek. Bohužel, cestu zasypal písek. I přes úpornou snahu nenalezli ani jediné stopy po vzácnosti.

Orient vždy psal tato díla pro poučení. Moudrost lidí Východu nám chce tímto krátkým příběhem připomenout, že jsou chvíle, jejichž hodnota se nevrací. Jen v tom jediném daném čase je možno využít dané chvíle! Nevrátí se už ani mládí, ani ztracené příležitosti, nikdy se už nic nedoplní v uplynulém čase. Některá setkání se už také nezopakují: lidé, láska, chvíle setkání, myšlenka - to všechno už nemusí přijít znovu. A proto je třeba žít dnešek naplno.

Vzpomněl jsem si na tuto orientální moudrost v souvislosti s blížícím se svátečními dny a koncem roku. Právě tyto chvíle nám přinášejí živé uvědomění skutečnosti, "jak ten čas letí...". Většinou na konci jednoho a na počátku následujícího roku si také člověk plánuje, co všechno udělá jinak, lépe. Přece musím, chci, bylo by dobré...! Takto se přesvědčujeme. Jak to však často dopadá? Nahlédněme do deníku jednoho ušlechtilého kuřáka:

Trochu jsem zalistoval deníkem a zjistil, že jsem si před rokem napsal totéž. Má znovu začít ta směšná komedie?

Poznáváme se určitě všichni na stránkách tohoto kuřáckého deníku. Takové směšné komedie se někdy odehrávají s různými našimi předsevzetími, s nimiž vstupujeme do dnů svátečních nebo do nového období svého života. Jsou ty nezdary důvodem, abychom si žádná předsevzetí už nedávali? Jistě je třeba být velmi střízlivý ve chvíli, kdy si člověka dává jakékoliv předsevzetí. Ovšem kdesi jsem četl velmi moudrou myšlenku: "Kdo přestane stále znovu začínat, ten začne se vším přestávat." Co tedy dělat pro to, aby naše sváteční či novoroční předsevzetí bylo proveditelné, účinné a zároveň radostné?

Především by mělo být konkrétní, ne všeobecné. Nepomůže umiňovat si: chci se polepšit! Musíme si přesně určit, v čem a jak se chceme polepšit. Chceme-li vyčistit záhonek, musíme se podívat trpělivě po všech jednotlivých kopřivách a bodlácích.

Moje předsevzetí by také mělo být pozitivní - kladné. Ne, co budu dělat, ale jak to budu dělat dobře. Ne tedy: skoncuji se zaspáváním - ale v kolik hodin půjdu spát a v kolik hodin vstanu.

Předsevzetí by mělo být jen jedno, abych jej mohl dobře hlídat. Mělo by také být proveditelné a rozumné. Musím prostě vědět, proč se chci vylepšit právě v tomto směru, proč mi to stojí za tu námahu.

Ale především musí být předsevzetí radostné. Nesmí si hrát na učedníka, když mi to půjde ztuha. Bez humoru se nezdokonalím, leda se zarmoutím. Když nedáme na různé posměšné anekdoty o nesplněných předsevzetích, když nedáme na minulé nezdary a napíšeme si někam, kam se denně podíváme, v čem uděláme krok kupředu, můžeme se dočkat veliké radosti. Tomáš Kempenský v 15. století napsal: "Duchovní pokrok člověka se řídí podle předsevzetí. Jestli upadá znovu do chyb i ten, kdo se hodně snaží, jak bude dopadat ten, kdo se nesnaží o nic? Kdyby ses zbavil jen jediné chyby ročně, byl by z tebe brzo znamenitý člověk".

Růst k této lidské znamenitosti vám o svátečních dnech a po všechny dny roku 2003 ze srdce přeje