"...Definitivně dokázáno, že není rozdílu v publiku. Poprvé, říkám to zcela soukromě, ale v zájmu pravdy, skutečně poprvé jsme si řekli, že asi na nás musí něco být, když lidi řvou přesně stejně jako kdysi, aťsi je to anglicky. Teď už bysme se to nebáli dělat třeba čínsky. Zjištěno, že americká mládež nám fandí přesně stejně jako česká. Píše dopisy, huláká a chodí se podívat několikrát. Citát z jednoho dopisu: Není pochyby o tom, že jste budoucími komiky této země, a až vaše jména budou tak známa jako Chaplinovo a Marx Brothers, budu se chlubit, že jsem vás viděla ve vaší první americké hře. Já to neberu vážně, ale je to příznačný anonymní hlas publika."

(Jiří Voskovec - Cleveland 3. května 1940, krátká ukázka z korespondence z knihy Adrieny Borovičkové Voskovec a Wachsmanni.)

O tom, že Jiří Voskovec bral ale publikum nesmírně vážně, vypráví prosincové vydání pořadu Voskování, natáčeného tradičně v jeho rodišti - Sázavě. Protagonisty programu byli tentokrát Soňa Červená a Josef Vinklář. Dva skvělí umělci, kteří prožili nejkrásnější léta právě v Osvobozeném divadle, a tak mají stále o čem vyprávět, na co vzpomínat. Soňa Červená třeba i na to, jak probíhal v Osvobozeném divadle konkurs na roli Káči do Divotvorného hrnce. Za klavírního doprovodu Milana Jíry pak krásné písničky ze slavného muzikálu zazpívala. - S jakým nasazením a elánem? To mohou posluchači Voskování posoudit 21. prosince.