Zvuk kravských zvonců se nese alpskými průsmyky. Švýcarské dítě si určitě nemyslí, že kráva je fialová. Potkat krávu můžete dokonce i v takových místech, kde vás to jako Čecha poněkud zaskočí. Například v nadmořské výšce kolem 2 800 metrů. Mléko od takové krávy horolezkyně musí být tak lahodné, že nikoho asi nepřekvapí, že švýcarská čokoláda se vám jen rozplyne na jazyku.

Přitom původní zemí čokolády je Mexiko. První zmínka o kakau se objevuje ještě před naším letopočtem. Přednosti čokolády uměli ocenit Mayové i Aztékové. Do Evropy se kakaový bob dostal díky Kryštofu Kolumbovi a čokoláda se rychle rozšířila po celé Evropě. I když se pila hořká, stala se oblíbeným nápojem nejvyšších vrstev. Když pak Španělé vyrobili první tuhou čokoládu, začali Švýcaři zkoušet, jak její chuť obohatit a jak ji udělat sladší. První švýcarská továrna na čokoládu byla založena koncem 18. století. Dnes je jich celá řada, mezi pětici nejvýznamnějších se řadí i firma Alprose.

"Na jihu Švýcarska žádané alpské produkty, které odpovídají nejlepším švýcarským tradicím, vyráběné nejlepšími mistry svého oboru," vítá vás u vchodu do továrny nainstalovaný amplion. Mladá dívka každému příchozímu podá oplatku namočenou v čokoládové hmotě. Poprvé na vlastní oči vidím, jak vlastně kakaový bob vypadá. Mohu ho dokonce i ochutnat. No, ve zpracované podobě je přeci jenom o třídu lepší.

To už ale kráčím po vyvýšené plošině a pozoruji chod továrny na sladké sny. Kakaové boby, cukr, mléko, kakaové máslo - to jsou hlavní ingredience lahodné pochoutky. Její výroba se laikovi zdá snadná. Většinu práce zastanou moderní stroje. Tekutá hmota se míchá s nejrůznějšími přísadami - například s oříšky, hrozinkami, a nejrůznějšími aroma, nalévá se do forem, balí do celofánu a papíru. Pouze skládání čokolád do krabic probíhá zatím ručně. Dvěma ženám to jde pěkně od ruky - za minutu odbaví šest krabic. Jen nevím, zda právě ony se řadí k armádě čokoholiků. Při tak jednotvárné práci by mi nejspíš i ta nejsladší čokoláda pěkně zhořkla.

Z moderního provozu už ale míříme do muzea, kde se naopak můžeme podívat na historii čokoládové výroby od jejích úplných počátků. Expozici vévodí portréty zakladatelů sladkého průmyslu, samá slavná jména. Mezi objekty jsou nejrůznější hmoždíře, první automaty na čokoládové bonbóny i původní historické obaly. Jeden je dokonce v češtině. Dozvídám se tak, že za první republiky stály mléčné karamely 15 haléřů. Ceny dnešní čokolády jsou o poznání vyšší. V čokoládovém ráji, v kterém se návštěvník na závěr exkurze ocitne, to ale vadí málokomu. Po ochutnávce místní mléčné hořké čokolády se většina z nás vrhá lačně do regálů. Přihlížející prodavačka má pro nákupy čokonarkomanů pochopení: "Ta čokoláda chutná výborně, také ji mám velmi ráda. A nejvíce si smlsnu na pralinkách. Ale to víte, musím dávat pozor na linii, i když při práci v takovémto prostředí je to velmi těžké."

Parkoviště před továrnou je plné. Obchodem tak projdou statisíce lidí. "Samozřejmě přijíždějí z celého světa, velmi častými návštěvníky jsou například Japonci." Po několikaminutovém přemýšlení, zda vybrat exkluzivní balení čokolády plněné likérem či zvolit dvoukilový výběr, opouštím brány čokoládového ráje. Chvíli přemýšlím, zda si odnáším kalorickou bombu nebo naopak tašku plnou lektvarů. Nakonec se přikláním k nedávné vědecké studii. Podle ní totiž čokoláda prospívá srdci.