Všechny generace žáků absolvujících základní školy od padesátých let 20. století dodnes mají vštípeno v paměti jméno Bezruč a s ním sociální drama, k němuž je básník přikován. Zasloužili se o to političtí vykladači poezie. Jen v jednom mají osnovači politiky pravdu: nikdo nikdy nenapsal lidem na šachtami podkopané zemi tak působivé verše. Chytly politikáře do osidel. Zajaly si je a posloužily, bohužel, plánům politické ekonomie. Básník byl zakut do šablony kontextu poválečných let s hvězdou na čele. Dodnes zůstal mu punc jednoznačného, zmrzačeného výkladu. Autor byl vnucován, a přirozeně čtenáři odmítán. Básník Petr Bezruč, výjimečný tvůrce. Jeho dílo hodilo se manipulátorům nad jiné. Propagace a reklama udělaly své. Hloupost se ujala.

Pokud mohl, básník bránil se. Zprvu odmítnutí, později uznání. Několikrát byl nucen uzavřít se do samoty a zůstat v ní. Poprvé, aby nebyl pronásledován rakousko-uherskými žalářníky. Skryl se pod pseudonym. Tak vznikl Petr Bezruč. Podruhé, když ho propagátoři spasení lidstva zneváženou prací vynášeli zaživa na piedestal a slavili všude možně. Jménem národního umělce podepisoval dopisy lidí postižených režimem, odesílané prezidentům. Najal si advokáta na psaní žádostí a stížností ukřivděných. Tehdy, když ho v jejich jménu slavili. Mocní nemohli tuto okolnost nepřehlédnout. Básník nikdy režimům neslouží.

Petr Bezruč se narodil v Opavě. Vlastním jménem Vladimír Vašek, po otci gymnaziálním profesorovi, vyhnaném Němci z Opavy. Většinu svého života prožil v Brně. Motivy jeho tvorby rozvíjelo a obohatilo jihomoravské město. Ke skvostům Bezručovy poezie patří půvabná sbírka obsahující jednu delší báseň. Nese název křídly - Stužkonoska modrá. Je nejvýmluvnější písní podtextu celého básníkova díla. Petra Bezruče, lyrika, téměř neznáme. Skřipkovým klíčem (skřipky jsou ve Slezsku housle) odemyká melodii, třeba jedinou. Víc lásek není. Druhým klíčem skřipek otevírá, co je člověku nejvlastnější - touhu. Vylaďuje život proti nelidskosti.