Je to začarovaný kruh: o sobotních večer jsou nabízeny pořady, na které se dívá nejvíc diváků a nejvíc diváků se na ně dívá proto, že jsou vysílány o sobotních večerech. Připočteme-li k tomu zaběhanou praxi povíkendových recenzentských ohlednutí, většinou "logicky" zaměřených právě na ony sobotní podívané, je onen kruh i pevně uzavřen. Přitom s železnou logikou a pravidelností platí, že věnovat divácký i recenzentský čas právě těmto pořadům, znamená nenávratně jej marnit. Co dodat na okraj zoufalých stereotypů, které se stejně týkají unaveného Kufru (ČT 1), únavného udílení Evropských filmových cen 2002 (ČT 2) i unaveného a únavného vyhlášení petrifikovaných výsledků Českého slavíka Mattoni 2002 (NOVA)? Snad jen, že přehlídka ztraceného času pokračuje - kanál co kanál, týden co týden.

V hlubokém stínu na odiv stavěné naleštěné bezduchosti tak pravidelně zůstávají televizní události, které si pozornost zaslouží. V týdnu korunovaném zmíněným velkovečerem to například byla téměř neviditelná úterní noční derniéra "průřezníku současným a budoucím výtvarným uměním" s názvem Artóza. Polemizovat s rozhodnutím vedení dnes již bývalého ředitele Jiřího Balvína pohřbít alternativní měsíčník o výtvarnu, by jistě bylo možné minimálně ve dvou rovinách. Legitimní by byla odborná diskuse o proměnlivé kvalitě jednotlivých dílů či o udržitelnosti a perspektivě stavu, kdy osobitě vyhraněná Artóza byla jediným pořadem, který se na obrazovce veřejné služby výtvarnému umění soustavně věnoval. Té - stejně jako o stávajícím neradostném stavu celé programové nabídky do něhož dozrála Česká televize pod neblahým šéfováním pana Balvína - jsme se však samozřejmě nedočkali.

Jinou podobu dění na okraji masového zájmu předvedla ČT týž týden ve čtvrtek večer. Obvykle je Filmový klub druhého programu ojedinělou příležitostí k setkání s alternativní, umělecky ambicióznější světovou kinematografickou produkcí. Tentokrát nabídla slovinsko-český životopisný film "o velkém romantickém básníkovi Slovinska Franci Prešerenovi". Proč se do výběru dostala diletantská variace popisných filmových biografií, je jen o málo menší záhada, než proč se na jeho vzniku podílela Česká televize.