V roce 1932 se největší německá gramofonová společnost DGG pokusila opět zaujmout důstojnější místo na československém trhu a začala na poněkud pozměněné etiketě doplněné údajem "Československý výrobek" vydávat nové snímky v řadě objednacích čísel, které pro populár začínaly na 316 000. Premiérově byl na těchto deskách představen nový Dr. Grzyba jazz-orchestr s anonymními vokály a v novém repertoáru zahrnujícím úspěšné skladby Karla Vacka Pojď, kamaráde a Nikdy se nevrátí, svižnou verzi foxtrotu Oh, Monah, písně z filmu Sestra Angelika Ztracená a Když jsem prvně zřel tvé ruce bílé a populární tango Vlny Orinoka. V této sérii nahrávek a v provedení orchestru dr. Grzyba pronikla na značku Polydor i hudební reakce autorů Bayer-Šmejkal na dobovou mánii používání hračky jo-jo, a to v podobě foxtrotu nazvaného Yo-Yo s následujícím značně nevynalézavým textem:...vnuk i otec i děd, žena, muž, dítě, kmet hraje až do kolen yo-yo. Když zas slyšíš jenom yo-yo, kdekoho hrát tak zříš yo-yo. Hrajte se mnou yo-yo, yo-yo a zas yo-yo, každý musí přec hrát yo-yo... Dr. Grzyb má na Polydoru jen několik málo snímků, později však se svým orchestrem natočil pod jménem Harry Osten větší množství snímků na gramodesky značky Ultraphon.

Další nový soubor představuje v této sérii gramodesek značky Polydor Taneční orchestr D. Stoljarovič. Jak pozorný čtenář těchto sloupků jistě již ví, patřilo toto jméno kapelníkovi ruského původu, který zhruba od roku 1934 začal pro gramofonovou firmu Esta natáčet se svým tanečním orchestrem gramodesky pod jménem Harry Harden. Pro Polydor nahrál jen několik málo snímků a podle údaje na etiketě na některých z nich má dokonce i zpívat. Na dalších snímcích Stoljarovičův orchestr doprovází pěvecký Quintett "Settlers" v trampských písničkách Až ztichnou bílé skály a Zašlé chvíle, instrumentovaných jako tanga.

Zmíněný trampský pěvecký kvintet tvořila pětice, v níž první tenor zpíval pozdější člen pražského Národního divadla Oldřich Kovář. Pro Polydor tento sbor o něco dříve natočil šest snímků pod označením Osadníci (písničky Jasmíny, Stará vzpomínka, Odešel kamarád, Já přijdu za tebou, Odliv hučí a Až píseň poslední) a další čtyři nahrávky písniček Emana Fialy (autor na nich sám obstarává klavírní doprovod) na slova Jarky Mottla - Já nemám žádnou práci, Život je bloudění, Jednou se snad všechno změní a Mládenci sláva - má zmíněný pěvecký soubor na této etiketě ještě pod názvem Mottlova parta.

Všechny nové nahrávky pro tuto řadu gramodesek, naplněnou pouhými asi sedmdesáti snímky, vznikly v období mezi říjnem 1932 a listopadem 1933. Natáčely se ve studiu Domovina v ulici Na Maninách v dnešní Praze 7, využívaném gramofonovou firmou Esta, jejíž lisovna byla jen pár metrů odtud. Je tedy víc než pravděpodobné, že Esta tyto snímky Polydoru také lisovala - svědčí o tom i podoba matričních čísel doplněných stejnými typy písma, jaké používala Esta na svých vlastních matricích. Některé výlisky z této doby se ale objevují sice i s českým označením skladeb, ale s etiketou v němčině a vylisovaným údajem Made in Austria. Podobně vybavené jsou i etikety nově lisovaných starších českých snímků, vycházející znovu v roce 1933.

Ceny gramodesek značky Polydor o průměru 25 cm se v roce 1935 pohybovaly od 15 do 28 Kč, velké desky o průměru 30 cm stály od 22,50 do 42 Kč.

I když se zabýváme přednostně českým repertoárem na značce Polydor, je nutné se zmínit také o německých nahrávkách, které vycházely ve stejné době a na stejné etiketě (včetně označení Made in Czechoslovakia) v řadě objednacích čísel 24-25 000. Nacházíme na nich především písničky z dobových německých filmů v podání známých hereček a herců Renate Müller, Anne Sten, Lee Parry či Paula Hörbigera za doprovodu německého orchestru Ilji Livschakoffa nebo tanečního orchestru německé filmové společnosti UFA. Mateřská firma DGG si tyto snímky nejspíš nějaký čas nechávala na své exportní etiketě lisovat pro distribuci mimo Německo v Praze, opět u firmy Esta.

Ke spolupráci mezi Estou a DGG je třeba ještě doplnit, že Esta pro tuto německou společnost lisovala v letech 1935-43 také gramodesky značky Brunswick s nahrávkami jazzové hudby, které DGG vydávala současně i na hnědé etiketě Polydor v sérii objednacích čísel 1700-1900. Společné byly v té době i české katalogy značek Esta, Brunswick a Polydor. V této souvislosti je zajímavé zjištění, že ještě koncem třicátých let tyto katalogy nabízely v ČSR vedle již silně "velkoněmecky" zaměřených pochodů (v podání například pěveckých sdružení Hitlerovy mládeže) také nahrávky orchestrů a umělců, kteří již několik let předtím museli Německo opustit a jejichž gramodesky tam nesměly vycházet - jmenujme například orchestry již zmíněného Ilji Livschakoffa, Paula Godwina, či nahrávky se zpěvem šansoniérky Marlene Dietrich.

Poslední podoba zelené etikety Polydor s českým repertoárem a s vylisovaným údajem Made in Germany se objevila v roce 1939. V řadě objednacích čísel 16100 a dále 11000 vycházely již jen výlučně snímky převzaté od firmy Esta s údaji na etiketě v češtině i němčině. Současně byly stejné nahrávky lisované pro Německo i na etiketu Grammophon a pro Rakousko místní lisovnou DGG také na etiketu Phoenix, určenou našim krajanům. Tato poslední řada českých nahrávek byla ukončena již v roce 1941.

Rakouská pobočka DGG lisovala v době Slovenského štátu původní slovenské snímky ještě na hnědočervenou etiketu Polydor. Většinu známých vokálních snímků populáru natočil za doprovodu malého rozhlasového orchestru v Bratislavě zpěvák a herec František Kryštof Veselý. Některé z nich znovu vyšly po roce 1945 na gramodeskách značky Esta, jako například písně Čo je láska pre vojáčka, Každá kasáreň je jak lekáreň, Idem, idem do vojny či optimistický pochodový fox F. Fleischmanna na slova J. Elena nazvaný Až sa domov z vojny vrátim, který začíná slovy: Nestrachuj sa dievča moje, čakaj pokojne, veď sa ti ja z vojny vrátim, ihned po vojne.

V Německu převzal nad etiketou Polydor v roce 1941 správu velký průmyslový koncern Siemens-Halke (podobně jako v protektorátu nad produkcí firmy Esta). Po válce pak vycházely v Německu nahrávky na šelakových gramodeskách s hnědočervenou etiketou Polydor až do roku 1956.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz