52
vychází 16. 12. 2002

Tipy ČRo

Jen čtvrt hodinky!

To bývalo kdysi za časů našich babiček a dědečků vyšité v měšťanských domácnostech na polštářku co by oznámení, že se po obědě déle nespí... Pak takové oznámení budilo posměch. Nic měšťáčtějšího prý už snad být nemohlo. Siesta, která se dodržuje v tolika evropských zemích, se sváděla na horko. Jenže teď se zjistilo - konstatuje v Meteoru MUDr. František Koukolík - jak je takový spánek během dne důležitý. A to více než čtvrt hodinky, ještě lépe celou hodinu. Přišlo se na to pokusem. Dobrovolníci se museli učit zrakové úloze. V podstatě rozlišovali různé druhy proužků, na které se dívali a jistým způsobem na jeden druh proužků odpověděli. Jejich výkon byl považován za dobrý, když správě odpověděli v 80 % případů. Je známo, že se výkon zdravých lidí zlepší, když se po učení vyspí a to hned první noc. Přitom je optimální, jestliže lidé ve spánku projdou oběma jeho hlavními fázemi. Jednak tedy spánkem charakterizovaným pomalými elektrickými vlnami, jednak onou známou bouřlivou nebo REM fází, ve které spíme nejhlouběji, ale máme barevné, surrealistické sny. Proč se tedy výkon zlepší, když se vyspíme? Zřejmě proto, že si mozek jednak odpočine, jednak proběhne ukládání dat do dlouhodobé paměti. V dalším kole pokusu se dobrovolníci učili stejnou úlohu, nikoli však jen jednou, ale čtyřikrát po sobě během jednoho dne, v pravidelných intervalech. Zjistilo se, že se - přetrénovali, což znají muzikanti i sportovci. Výkon se zhoršil. Jakmile si však mohli hned po poledni na 30-60 minut zdřímnout, zhoršení výkonu se neprojevilo. Tento pokus, podobně jako jiné podobné pokusy, dokázal, že spánek je v mozku do značné míry místní záležitost. Mozek nikdy nespí jako celek, vždy spí jen jeho části, jiné intenzívně, často bouřlivě pracují. Takže dát si po obědě šlofíka? Dr. Koukolík doporučuje: Raději půl, nebo celou hodinku. Jenže u nás, zřejmě kvůli jeho císařskému veličenstvu Františku Josefovi I. to asi nepůjde. Jeho Veličenstvo bylo totiž ranní ptáče, velmi pilné, a to celý den. Nikdo si neumí představit, jak závidím španělskému nebo italskému doktorovi, který sebou může po obědě praštit, zatímco já třeba musím na schůzi, kde se, bohužel, spát nedá, takže nás tam většina simuluje bdělost.

(bi)