Seděli jsme nad mátovým čajem a já vyslechla doporučení - jaké poslat letos PF čtenářům do nového roku. Hájenka uprostřed promrzlého lesa pomalu usínala, ale záblesky ohně z krbu přívětivě vyhřívaly světnici. Vím, kam si zajet popovídat o myšlenkách, které nezrály v chvatu a shonu, nejsou efektními hesly, neznají záludnost či prospěchářství. Snad proto, že dozrály v tichu, pročesávány větrem a provoněny zemí a jehličím. Pan hajný překvapivě řekl: "Aby lidem bylo líp, napište, ať se zbaví zdání". - "Zdání?" nerozuměla jsem. "Ano, zdání," opakoval a já se zájmem poslouchala dál.

"Zdání, že jsme siláci, bez kterých se propojená Evropa neobejde, zatímco my bez ní ano, či snad neslyšíte, jak někteří politici už už pižlají větev, na které sedíme? Zdání, že si naše minulost a naše tradice nezaslouží tolik pozornosti jako dnešek a plány do budoucna, takže marnotratně zahazujeme zkušenost a porovnání. Pak zdání, že zadluženost státu je věcí vlády a parlamentu, ty ať si to vyřeší, ale na to naše ať nám nikdo nesahá, my chceme naopak přidat. Zdání, že moderní jsme - když prožijeme víkend v supermarketu a jako kulturní stravu shltáme nějaké to střílení z obrazovky a pár trapných, vulgárních vtipů bavičů páté kategorie, protože tak prý si to lid žádá. Zdání, že lidé jsou tím úctyhodnější, čím dražší mají auto a čím větší, okázalejší dům, jedno, že obývaný jen ve dvou místnostech. Zdání, že nás bude plně a niterně těšit dar, ať přijatý či darovaný, za půjčené peníze, které se hned tak nesplatí. Zdání, že má smysl udělat pro druhého něco jen tehdy, poslouží-li také on mně. Zdání, že žena může být šťastná jen tím - má-li dítě. A že je jedno, chybí-li potomkovi otec a k podpoře všech rodina. Zdání, že dětem dáváme nejvíc, jsou-li obklopeny elektronikou, protože to teď letí. A tak dále, a tak dále..."

Pohled obyčejného člověka. A je to vnitropolitický komentář jak vyšitý, říkám si. Stručně a jasně řečeno vše, co jsme v posledních dnech četli v novinách v obsáhlých komentářích a bohužel i ve statistice, která nám dává před oči všechny ty vyřčené skutečnosti v neúprosných číslech. Polský předseda vlády prohlásil přizvání své země do EU za jeden z nejvýznamnějších dnů polské historie. Slovenský - za nejkrásnější dar Slovákům. Maďarský premiér pochválil schopnosti Maďarů uhájit si uprostřed Evropy svou zvláštnost a poděkoval za to všem dosavadním vládám. Všichni oslavovali a rozhodli se objíždět města a vesnice, aby osobně přesvědčili lidi o tom, jak cenný je jejich hlas v referendech o přistoupení. A my? Ačkoliv všichni vědí, že bylo i pro ČR dojednáno maximum možného, u nás se za nic neděkuje. Naopak už se tuží vrhači silných slov a špinavých slin. Jako dým se někde ztrácí současný zájem státu, protože důležitější už jsou pro mnohé zase myšlenky na další volby. Ti, kdo se cítí být lepší výplní křesel, si dokonce nechávají zdát o volbách předčasných. Co je jim po nějakém klidu na práci!

Jen těsnou většinou byl ve sněmovně schválen rozpočet na tento rok. Nikdo se nepře, že současný stav veřejných financí není kritický a z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Reforma je na spadnutí už od ledna. Za dvanáct měsíců se zadlužení státu zvýšilo o více než 100 miliard na celkovou sumu 406,3 miliardy. To už je víc než vážné. Kdyby to takhle pokračovalo, došli bychom roku 2007 k jednomu bilionu. Takže začít se bude muset změnami mnoha zákonů, týkajících se daní, výdajů na státní správu, stavebního spoření a sociálních dávek, které už nadále nesmějí být zneužívány. Chtělo by to poslance, kteří se věnují poslancování plně a při jednáních nespí, ani si nečtou.

Začátek roku ale přináší nepříliš povzbuzující zprávu. Přesun kompetencí státní správy na pověřené obce a zrušení okresních úřadů, tedy vstupní dějství té dlouho očekávané reformy státní správy, nejen že úředníků neubralo, ale přidalo. Je jich na 850 000 a vstupují do nového roku s příslibem zvýšení platů o sedm procent. O sedm miliard se tedy úřednictvo v tomto roce prodraží. A půjde úřadování, tedy služba lidem lépe než dřív? Dostanou k dispozici ty lepší zákony?

Buďme k sobě upřímní, jsou rozhodnutí, která neovlivní žádný zákon, zato reklama, nabídka, možnost a dostupnost. Pohoršujeme se nad tím, jak se zadlužuje stát, ale vesele se zadlužují i domácnosti. Vánoční přání si mnozí splnili půjčkou. Z nebe jim spadla elektronika, bazény, zahradní výbava, fotoaparáty, kamery, zařízení bytů i drobnosti. Ještě před Vánocemi bylo známo, že je rozpůjčeno 146 miliard, rekordní trend v žádostech o úvěry toto číslo samozřejmě mimořádně navýšil, zatím nikdo nespočítal o kolik. O čtyřicet miliard to bylo více v minulém roce oproti předminulému a teď to bude zase rekord. Takové rekordy nám jdou. Jenomže - bohužel - půjčují si obyčejně ti, kterým zatím nezbyla ani koruna na úspory. Takže splácení nebude bezbolestné.

V mnohém jako bychom zapomněli počítat. Za posledních deset let ubylo v republice 180 000 úplných rodin, takže bez jednoho rodiče žije u nás podle statistiků téměř půl milionu dětí. To je nejvíc za posledních čtyřicet let. Přibývá dětí, které se rodí mimo manželství, v severních okresech jde téměř o každé druhé. Jenomže u trendu, který k nám prý zavál vítr z Dánska či Švédska, jsme si zapomněli všimnout, že tam partneři zůstávají spolu a o děti se starají společně. A žádné peníze nevynahradí to, co dítěti chybí, když vyrůstá. Tohle ochuzování vlastních potomků prosákne daleko, daleko do jejich života.