K předvánočnímu dění patří už tradičně vyhlášení výročních cen udílených každoročně Filmovým a televizním svazem. Letos už potřetí pod názvem TRILOBIT BEROUN. Kromě pátého Trilobita, uděleného dodatečně in memoriam náhle zesnulému dokumentaristovi Milanu Maryškovi, se mohli čtenáři Týdeníku Rozhlas se jmény letošních laureátů seznámit už před čtrnácti dny.

Výpovědí o realitě bývá i to, co není vysloveno. Nebýt velmi, velmi předčasného úmrtí Milana Maryšky, udělila by porota (jejímž členem je ctí a potěšením být i autorovi těchto řádků) letos poprvé pouze čtyři Trilobity. Ceněny jsou totiž pouze "mimořádné umělecké výkony" v dílech uplatňujících "zásady lidskosti, mravnosti, kulturnosti a demokracie". A takových se od začátku prosince minulého, do konce listopadu stávajícího roku prostě víc neurodilo!

Pozornost si zaslouží i zastoupení jednotlivých žánrů reprezentovaných jednotlivými oceněnými tvůrci. I letos jednoznačně dominovaly dokumenty, v čele s jedinečnou audiovizuální variací deníkových záznamů legendárního, a zároveň nedoceněného, režiséra Pavla Juráčka. Ne náhodou si za tento jedinečný opus odnesli cenu hned dva z jeho tvůrců - Martin Šulík Trilobita za režii a Martin Štrba Čestné uznání za kameru. Připočteme-li ceny pro Kristýnu Vlachovou, Zdeňka Fliedra, Igora Chauna, Karla Pacnera a Karla Hynieho, je zásluha přinejmenším koprodukující televize veřejné služby o zachování existence, ale především (stále ještě) převládající úrovně dokumentární tvorby mimo rozumnou diskusi.

Téměř tradiční je skromné zastoupení tvůrců dramatické produkce. Kromě Vilmy Cibulkové a Zdeňka Tyce, oceněné za hlavní roli v televizní Samotě, resp. za režii filmu Smradi, vyšla dramatická tvorba i letos naprázdno. A to přesto, že zejména Česká televize se v uplynulém roce konečně alespoň snažila. Snad z dnešní kvantity vyroste zítřejší kvalita. Třeba taková, jakou dlouhá léta představuje scenáristické dílo Vladimíra Körnera, který si letos z Berouna odvezl prestižní Cenu Vladislava Vančury. Nebo ta, kterou každonedělně představují výsledky krásně umanuté kinematografické archeologie letošního nositele Zvláštní ceny poroty, Karla Čáslavského.