2 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH
ZPRAVODAJŮ
Český
rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 12.05, repríza ve 22.00
Výprava Lewise a
Clarka začala v St. Charles
V informační středisku v St Charles nám ochotné paní říkají, že v budově staré obchodní stanice je muzeum Lewise a Clarka a že právě odtud odplulo v květnu roku 1804 po zimním výcviku 34 vojáků a 10 veslařů na dobrodružnou výpravu napříč severoamerickým kontinentem. V roce 2004 tu bude velká oslava této události. Na břehu řeky už milovníci oživené historie staví přesné repliky dvou pirog a velkého kýlového člunu, nachlup podobné těm, se kterými se malá flotila vydala proti proudu Missouri. Nadšenci se chystají během jednoho tisíce dní a nocí postupovat krok za krokem po stopách odvážlivců. "Dobrodruzi si tehdy mysleli, že se dostanou k Tichému oceánu po řekách, ale až na cestě jim lovci řekli, že se před nimi objeví hradba velkých hor," říká paní Jacky Siegelová, která pracuje v St Charles v centru Lewise a Clarka. "Prezident Jefferson jim původně doporučil, aby trasu zvládli tak za deset až patnáct měsíců, ale nesnadný terén, nástrahy divočiny a dvě přezimování je zdrželi téměř dva a půl roku. Tušili, že většina lidí v St Louis je už odepsala." Vnitrozemské útrapy Lewise a Clarka jsou téměř románovým příběhem. Dva badatelé se živili lovem, rybařením, dlabali kánoe, stavěli přezimovací pevnost a bojovali s medvědem. Ale pokud nebyli sami napadeni, nezabíjeli indiány a nevynucovali si průchod rodovými územími silou. Vyjednávali s padesáti kmeny, malovali mapy, sepisovali deníky, sbírali rostliny. Mnohokrát jejich život visel na vlásku a pomohli jim indiáni. Nejznámější je podle Jacky Siegelové příběh o pomoci krásné indiánské dívky Sakadžawei: "Budete potřebovat koně od Šošonů, kteří žijí na úpatí skalnatých hor," upozorňovali Clarka a Lewise lovci. Ti však neměli nikoho, kdo by se domluvil šošonsky, a tak bylo štěstím, že se k výpravě přidal francouzký průvodce s mladičkou šošonskou manželkou unesenou v dětství. Dramatické setkání Šošonů se členy Lewisovy a Clarkovy výpravy zachránila Sakadžawea ve chvíli, kdy v náčelníkovi kmene poznala svého staršího bratra. Dodnes se vypráví, že v celém údolí nezůstalo při tomto setkání oko suché. V St. Charles vzpomínají hrdě na to, jak členové výpravy na jejím začátku právě u nich vykoupili ve městě všechen tabák, jak je lidé zvali do svých domů jak se tančilo a pilo, až musel zasáhnout kapitán Clark. Lidé z malého městečka na středozápadě Spojených Států dodnes nemohou objevitelům odpustit, že cestou zpátky tolik spěchali dolů po proudu Missouri, že se nejen nezastavili, ale proletěli kolem a ani St. Charleským nezamávali. Pospíchali, aby mohli oznámit splnění úkolu a vypovědět, že na západě nejsou rozpálené pouště a hrozivé příšery, ale přátelští indiáni a nedotčené přírodní bohatství. Lewis a Clark asi netušili, jaké utrpení přinese indiánským kmenům následná invaze lovců, zlatokopů a rancherů. Dodnes se neví, zda pozdější záhadná smrt Lewise nebyla sebevraždou muže zdrceného tím, co se po otevření cesty na americký Západ dělo. MIROSLAV KONVALINA |