2
vychází 30. 12. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 12.05, repríza ve 22.00

Výprava Lewise a Clarka začala v St. Charles

Lewis, Clark a Sakadžawea na dobovém obrazeŘíká se, že nejvýhodnější koupí území v dějinách, byla koupě Loussiany Thomasem Jeffersonem od Napoleona, která rozlohu Ameriky zdvojnásobila. Prezident Jefferson však musel vyřešit problém, jak nová území prozkoumat. Rozhodl tedy o zprvu utajované výpravě vedené dvěma mladými důstojníky: prezidentovým osobním tajemníkem Meriwetherem Lewisem a dalším virgiňanem Williamem Clarkem. Jejich tříletá výprava plná nečekaných dobrodružství začala u malého městečka St. Charles. Letos se do tohoto městečka jen pár mil na západ od St. Louis sjelo třista tisíc lidí na festival každoročně připomínající, že tady byla na úplném začátku 19. století poslední anglicky mluvící osada na řece Missouri. Malebný St Charles má dodnes jen jednu hlavní ulici se starou poštou, pivovarem, pekárnou a několika hostinci. Přesto se městečko stane co nevidět vyhledávanou turistickou atrakcí pro miliony lidí. Ti se sem budou v následujících pár letech sjíždět, aby si připomněli počátek a konec jedné z nejrozsáhlejších a také nejúspěšnějších vnitrozemských expedic - výpravy Meriwethera Lewise a Williama Clarka, která před téměř dvěma sty lety otevřela bělošské civilizaci prérie, hory i pobřeží na severozápad od Mississippi.

V informační středisku v St Charles nám ochotné paní říkají, že v budově staré obchodní stanice je muzeum Lewise a Clarka a že právě odtud odplulo v květnu roku 1804 po zimním výcviku 34 vojáků a 10 veslařů na dobrodružnou výpravu napříč severoamerickým kontinentem. V roce 2004 tu bude velká oslava této události. Na břehu řeky už milovníci oživené historie staví přesné repliky dvou pirog a velkého kýlového člunu, nachlup podobné těm, se kterými se malá flotila vydala proti proudu Missouri. Nadšenci se chystají během jednoho tisíce dní a nocí postupovat krok za krokem po stopách odvážlivců.

"Dobrodruzi si tehdy mysleli, že se dostanou k Tichému oceánu po řekách, ale až na cestě jim lovci řekli, že se před nimi objeví hradba velkých hor," říká paní Jacky Siegelová, která pracuje v St Charles v centru Lewise a Clarka. "Prezident Jefferson jim původně doporučil, aby trasu zvládli tak za deset až patnáct měsíců, ale nesnadný terén, nástrahy divočiny a dvě přezimování je zdrželi téměř dva a půl roku. Tušili, že většina lidí v St Louis je už odepsala."

Vnitrozemské útrapy Lewise a Clarka jsou téměř románovým příběhem. Dva badatelé se živili lovem, rybařením, dlabali kánoe, stavěli přezimovací pevnost a bojovali s medvědem. Ale pokud nebyli sami napadeni, nezabíjeli indiány a nevynucovali si průchod rodovými územími silou. Vyjednávali s padesáti kmeny, malovali mapy, sepisovali deníky, sbírali rostliny. Mnohokrát jejich život visel na vlásku a pomohli jim indiáni.

Nejznámější je podle Jacky Siegelové příběh o pomoci krásné indiánské dívky Sakadžawei: "Budete potřebovat koně od Šošonů, kteří žijí na úpatí skalnatých hor," upozorňovali Clarka a Lewise lovci. Ti však neměli nikoho, kdo by se domluvil šošonsky, a tak bylo štěstím, že se k výpravě přidal francouzký průvodce s mladičkou šošonskou manželkou unesenou v dětství. Dramatické setkání Šošonů se členy Lewisovy a Clarkovy výpravy zachránila Sakadžawea ve chvíli, kdy v náčelníkovi kmene poznala svého staršího bratra. Dodnes se vypráví, že v celém údolí nezůstalo při tomto setkání oko suché.

V St. Charles vzpomínají hrdě na to, jak členové výpravy na jejím začátku právě u nich vykoupili ve městě všechen tabák, jak je lidé zvali do svých domů jak se tančilo a pilo, až musel zasáhnout kapitán Clark. Lidé z malého městečka na středozápadě Spojených Států dodnes nemohou objevitelům odpustit, že cestou zpátky tolik spěchali dolů po proudu Missouri, že se nejen nezastavili, ale proletěli kolem a ani St. Charleským nezamávali. Pospíchali, aby mohli oznámit splnění úkolu a vypovědět, že na západě nejsou rozpálené pouště a hrozivé příšery, ale přátelští indiáni a nedotčené přírodní bohatství. Lewis a Clark asi netušili, jaké utrpení přinese indiánským kmenům následná invaze lovců, zlatokopů a rancherů. Dodnes se neví, zda pozdější záhadná smrt Lewise nebyla sebevraždou muže zdrceného tím, co se po otevření cesty na americký Západ dělo.

MIROSLAV KONVALINA