2
vychází 30. 12. 2002

Tipy ČRo

Busoniho italské reminiscence

Mám ohromné úspěchy jako pianista; že jsem také skladatel, to v současnosti skrývám, napsal v roce 1893 Ferruccio Busoni. Nepřestal však ani tehdy skládat a v červenci 1903 naznačil konečné přehodnocení priorit, když zrušil dva koncerty v Londýně, aby se konečně mohl vrhnout na klavírní koncert: Cítil jsem, že to nikdy nedokončím, pokud se budu pořád rozptylovat. První celkový náčrt díla je datován jednoduše rokem 1903; ke druhému konceptu, zahrnujícímu kompletní klavírní part, je připsáno datum 16. srpna 1903. Orchestrální partituru dokončil Busoni 3. srpna 1904. Pětivětý klavírní koncert op. 39 se závěrečným sborem pro mužské hlasy je jeho nejrozsáhlejší klavírní skladbou. Na sólistu klade téměř nesplnitelné nároky a překvapivě připomíná skladatelův italský původ - zvláště věty Pezzo giocoso, Pezzo serioso a Tarantella se opírají o italský folklor. V roce 1912 se Busoni o tomto díle znovu vyjádřil následovně: Snažil jsem se... shromáždit vše, k čemu jsem dospěl ve svém prvním období dospělosti, a tak koncert představuje aktuální výsledek tohoto úsilí. Stejně jako každé dílo, které spadá do takového období vývoje, dozrává získanou zkušeností a je podporováno tradicí. O budoucnosti neví zhola nic, ale je odrazem doby, v níž vzniklo. Busoni si plně uvědomoval, jak je jeho nové dílo nekonvenční. Na ostrou kritiku reagoval slovy: Jak se mi zdá, kritika je jako vlna, která se láme; srazí člověka dolů, ale voda se roztříští o skály a člověk se opět zvedne... Vytvořil jsem dílo pro každou notu, na kterou dokáži odpovědět, a která přetrvá tak dlouho, dokud budou trvanlivé lidské výdobytky jako takové.

JARMILA NOVOTNÁ