Sobota 11. 1. 2003 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 19.30 hodin

Ostrá čepel rčení - kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe - je namířena zejména proti pokrytcům, kteří něco jiného hlásají a sami se tím neřídí. O to také jde ve Wagnerově rané, v pořadí druhé opeře, která svou radostnou a jásavou atmosférou nezapře milostné touhy, jimiž byl mladý magdeburský kapelník zmítán vůči své budoucí ženě, herečce Minně Plannerové. Svým kompozičním stylem je tato komická opera dosti odlišná od pozdějších děl, což ostatně v jubilejním wagnerovském roce 1983 při novodobé premiéře konstatoval německý dirigent Wolfgang Sawallisch, když varovně prohlásil: Zapomeňte na všechno, co dosud od Wagnera znáte a těšte se na mimořádně dobrou svižnou skladbu. Shledáváme se v ní s vlivem tehdy panující Velké francouzské opery, italskými vzory, ale také některých prací Lortzinga, Webera a Marschnera.

Ve Wagnerově opeře Das Liebesverbot se řeší problém porušování nesmyslného zákona, který vydal sicilský místodržící Friedrich Němec. Podle něho musí být smrtí potrestána "veškera provinění z pití a z lásky". Přitom by sám měl vladař raději mlčet a zpytovat své svědomí, protože kdysi opustil kvůli kariéře dívku, kterou vášnivě miloval. V operách bývají nebezpečná večerní dostaveníčka (vzpomeňme na Figarovu svatbu a Šelmu sedláka), která v temnotě noci přinesou leckterá nemilá "převleková" překvapení, zvláště konají-li se během karnevalu. Nejinak je tomu ve zpěvohře Zákaz lásky.