Na gramodesky značky Hlas jeho pána se žlutou etiketou a hnědým tiskem nazpíval Karel Ctibor celkem tři série nahrávek. V té první z roku 1941 to byly v duetu s Vaškem Zemanem a za doprovodu německého studiového taneční orchestru kapelníka Hanse Carsteho například tituly Oči pod závojem, Chvíle pod Petřínem, Komáří polka a Pražáci, kluci jako květ, o rok později pro tuto značku nazpívali Karel Ctibor s Vaškem Zemanem v druhé sérii nahrávek asi deset snímků za doprovodu harmoniky F. Poupěte a houslí M. Pulkrábka (Slyš píseň mou, Loučení s kamarády, Píseň snu, Okolo zeměkoule).

Zde malá odbočka: František Poupě ve vyprávění o okolnostech vzniku svých gramofonových nahrávek v době protektorátu uváděl, že výše zmíněné snímky jezdil s K. Ctiborem, V. Zemanem a M. Pulkrábkem natáčet do Budapešti. Kódy lokalit nahrávacích studií, tvořící prefix matričních čísel vylisovaných na každé gramodesce (v tomto případě písmena ORA), však jako místo nahrávání jednoznačně označují Berlín.

V roce 1943 Ctibor nazpíval pro etiketu Hlas jeho pána sólově ještě několik málo swingových melodií za doprovodu tanečního studiového orchestru, který řídil kapelník Willy Stanke (Pár kouzel znát, Eniky, beniky, Prosinec a sníh). Poté již žádné nové nahrávky na gramodeskách této značky nevycházely - nejvyšší zatím nalezené objednací číslo této řady gramodesek je JW 41.

Rozsahem největší byla série nahrávek se zpěvem Karla Ctibora, která vyšla na gramodeskách značky Odeon v řadě objednacích čísel 277600. Na snímcích s orchestrálním doprovodem provázel Ctibora německý taneční orchestr kapelníka Otto Dobrindta. Tento orchestr nahrával pod označením Saxofon orchestr Dobbri již od konce dvacátých let četné gramodesky s řadou českých interpretů populárních písní na značku Parlophon. Od roku 1933, kdy Německo opustil firemní orchestr značky Odeon řízený kapelníkem Bélou Dajosem, provázel Dobrindtův univerzální orchestr české zpěváky a zpěvačky populáru také na velice četných gramodeskách určených výlučně pro český trh, které vycházely až do roku 1936 - kdy se tato firma stáhla z českého trhu - hlavně v řadě objednacích čísel 251 000-880.

Z několika desítek titulů se zpěvem Karla Ctibora, které vyšly v této řadě desek značky Odeon, jmenujme například písně Tvůj bílý šátek, Praha je krásná, Kosí fox či Dva úsměvy, dva pohledy. Značnou část nahrávek tvořily v této sérii - na přání Vl. Chmela - snímky, na nichž Karel Ctibor s Vaškem Zemanem zpívali věčně zelené melodie z repertoáru spíše lidového zaměření za doprovodu akordeonu a houslí - například písničky Tálinský rybníček, Zvadlo poupátko, Cestička k Majrovce, Kladno, ty černé Kladno, Hrobaři, hrobaři - abychom jmenovali jen některé. Tyto snímky vznikaly pro změnu v občasném nahrávacím studiu v Praze v ulici Na Perštýně, jsou však po technické stránce dobře provedené a hlas Karla Ctibora na nich zní velice čistě. Zde je ovšem třeba poznamenat, že nahrávaný repertoár Ctiborovi příliš neseděl - jako typicky barový zpěvák melodií tanečního charakteru měl k písničkám, které obvykle zaznívaly ve sborovém provedení v lidových restauracích, nepochybně určitý odstup.

Doplňme, že ještě v letech 1945-1946 (tedy těsně před znárodněním gramofonového průmyslu) stačil Vladimír Chmel některé nahrávky ze své protektorátní série gramodesek značky Odeon vydat v reedici na bílých etiketách s modrým tiskem, doplněných o nápis Made in Czechoslovakia. Název orchestru ovšem nahradil pouhý údaj "taneční orchestr" - v těsně poválečné atmosféře by připomínka německé kapely prodeji těchto gramodesek nepochybně příliš neprospěla. V reedici vydal Vl. Chmel ve stejné době také některé Ctiborovy předválečné nahrávky na gramodeskách s obnovenou etiketou HMV, a to v nové řadě objednacích čísel s prefixem JY.

Poslední necelé dvě desítky nahrávek českých tanečních písniček se zpěvem Karla Ctibora byly natočeny v berlínském nahrávacím studiu gramofonové firmy Columbia a vyšly na gramodeskách této značky v řadě objednacích čísel DWC 101-110. Prvních šest titulů natočil Ctibor v květnu roku 1941, poslední pak v červenci roku 1943. Na všech těchto snímcích ho doprovázel německý studiový taneční orchestr houslisty a kapelníka Hanse Rehmstedta, který propůjčil těmto nahrávkám velice svižný swingový zvuk. Mezi nejúspěšnější melodie z této série patřily písničky Josefa Stelibského na slova Jarky Mottla z filmu Provdám svou ženu (Annie a To už je zbožňování), z dalších titulů jmenujme například písničky Promluvit s ní, Sám jak poustevník, Bláznivý den, Čím to tak voníš či Kdybys ty mi pusu dala.

Tato série gramodesek patří mezi vůbec nejlepší snímky, které Karel Ctibor nazpíval. Ze srovnání nahrávek stejných titulů lisovaných ve zhruba stejné době například na značce Ultraphon se zpěvem Oldřicha Kováře či R. A. Dvorského vychází Ctiborův zpěv jako jednoznačně stylovější a lépe odpovídající náladě každé písničky - platí to hlavně pro slowfox Fr. Svojíka Růžová krinolína (na gramodesku značky Ultraphon ho za doprovodu orchestru Karla Vlacha nazpívaly Allanovy sestry), i pro obě výše zmiňované Stelibského melodie.

Těmito snímky je výčet gramofonových snímků Karla Ctibora bohužel uzavřen. I když na gramodeskách domácích značek Ultraphon a Esta vycházely po roce 1945 nahrávky některých zpěváků populární hudby, kteří ani zdaleka nedosahovali jeho kvalit, Karel Ctibor se u těchto gramofonových firem (ani později u Supraphonu) prosadit nedokázal. Někteří kolegové z hudební branže mu navíc kvůli jeho gramofonovým snímkům, které v době protektorátu natáčel v německých studiích, dávali pociťovat svůj odstup (podobné zkušenosti měl i Fr. Poupě).

Po roce 1945 zpíval Karel Ctibor až do důchodového věku v různých pražských nočních podnicích, například vinárně Slovanského domu (též se sestrami Skovajsovými) a v Obecním domě. Zemřel 11. června roku 1971.

V osmdesátých letech vyšly některé starší gramofonové snímky Karla Ctibora v reedici na magnetofonových kazetách. Některé nahrávky, na nichž zaznívá jeho čistý tenor, by si zasloužily přepis na moderní nosiče - zatím se jimi totiž mohou těšit jen sběratelé starých gramodesek.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz