3
vychází 6. 1. 2003

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Pondělí 13. 1. 2003 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 9.00 hodin

Houslový virtuos, šlechtic Heinrich Ignáz Franz von Biber

Nejlepším houslistou posledního století se zdá být Biber. Jeho sóla jsou nejtěžší a nejfantastičtější z veškeré hudby jeho doby. Obdiv proslulého anglického hudebního spisovatele Charlese Burneyho platil partiturám, které žily dobrých 100 let předtím než je náš přítel prostudoval. Heinrich Ignaz Franz von Biber se narodil ve Wartenbergu neboli ve Stráži pod Ralskem blízko Reichenbergu neboli Liberci roku 1644 - byl pokřtěn 12. srpna. V polovině roku 1660 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla Liechtensteina Kastelkorna, který zřídil znamenitou kapelu se sídlem v Kroměříži. Biskup byl mimořádným hudebním mecenášem a udržoval styky s mnohými znamenitými skladateli, jejichž skladby se takto dostaly do repertoáru orchestru a zůstaly zachovány v arcibiskupském archivu dodnes. Jsou mezi nimi i díla Biberova a z rukopisů vysvítá, že tento houslista a skladatel byl nějaký čas předtím ve Štýrsku ve službách knížete von Eggenberg. Přesné datum jeho příchodu není zaznamenáno, ale titulní stránka jedné ze sonát nese jeho jméno a datum 1668 - v této době byl tedy prokazatelně v Kroměříži. Roku 1670 však náhle a ukvapeně a bez souhlasu biskupova opouští kapelu a odchází do Salzburku, kde se stává členem orchestru na přelomu let 1670 a 1671. Olomoucký biskup byl jeho odchodem velmi roztrpčený, neboť takto přišel o znamenitého člena své kapely.

Salcburská tvůrčí a životní etapa Biberova pokračovala sňatkem v roce 1672, funkcí dvorního kapelníka, poté byly jeho povinnosti rozšířeny o výuku zpěváků do chrámového chlapeckého sboru - to bylo v roce 1677, o dva roky později se stává zástupcem kapelníka, za kterého nastoupil do čela orchestru v roce 1684 a zároveň se stává děkanem chrámové školy. Jeho skladby mu získaly znamenitou pověst v celém rakouském císařství a zároveň šířily i jméno jeho zaměstnavatele arcibiskupa Maxmiliána Gandolpha, hraběte Khüenburg, kterému byly vesměs dedikovány. V roce 1687 se dedikace mění - arcibiskupovým nástupcem se stal Johann Ernst, hrabě Thun. Zdálo by se, že tak slavný houslový virtuos, jakým Biber byl, bude po celé Evropě známý svou koncertní činností, ovšem opak je zcela kuriózně pravdou - jeho jméno šířily výhradně jeho skladby. Dokládá to i poslední odstavec s Biberovým životopisem v Matthesonově spisu Grundlage einer Ehren-Pforte z roku 1740, kterou spisovatel psal na základě vyprávění Biberova syna Carla Heinricha. Roku 1677 obdařil Bibera přízní samotný císař Leopolda I., nicméně jeho žádost o společenský postup odkládal. Petici z roku 1681 zopakoval Biber v roce 1690 a tehdy mu bylo vyhověno, byl povýšení do šlechtického stavu.

RAFAEL BROM