3
vychází 6. 1. 2003

Tipy ČRo

Ančerlův Stravinskij a Mahler

Když Gustav Mahler v roce 1911 zemřel, bylo Igoru Stravinskému dvacet devět. Mahler odcházel jako světově uznávaná osobnost skladatelská a dirigentská. Stravinskij v té době prožíval své první významné životní období - premiérami svých baletů z ruského prostředí a zvláště jejich skandálními odezvami u konzervativního publika se stal novodobou senzací Paříže. Šlo o dvě výrazné postavy tehdejší soudobé hudby. Jejich odlišnost jakoby symbolizovala onen velký, z hlediska hudebního vývoje skutečně revoluční zlom, jaký přinesl právě přechod století devatenáctého a dvacátého. Mahler byl vlastně pozdní romantik, ale hleděl - často velmi zajímavě - do budoucna. Svým baletem Pták Ohnivák prozrazuje Stravinskij svůj původ, a to ne jen z hlediska teritoria, ale i hudební řeči. Avšak především šokuje invazí do nové doby! Novodobá hudební řeč se vyvíjí velmi různorodě a dokázat ji diferencovat interpretačním výkladem vyžaduje velkou všestrannost. Dirigent Karel Ančerl vsadil na svou doménu, působící naoko málo vynalézavě, zato ve výsledku velmi přesvědčivě: důsledně respektoval notový záznam a maximálně potlačil své subjektivní pocity. Stravinskij mu vychází spíše věcně, s naprosto důsledně vybudovanou rytmickou a zvukovou stránkou partitury. Jeho Mahler je ve svých detailech méně rozevlátý - tím více udivuje impozantní architektura velkých ploch. Stravinského Petruška v koncertním provedení a zvláště ve zvukovém záznamu, který nás v ančerlovském cyklu čeká, se stal senzací počátku šedesátých let minulého století. Snímek monumentální První symfonie Mahlerovy přinesl poznání, jak různorodý je svět světoznámého skladatele, narozeného v Čechách, působícího v Rakousku a Americe, jehož dílo přesně půl století po jeho smrti začalo právě v té době probouzet nebývalý zájem a vzápětí oblibu, jaké se těší dnes.

BOHUSLAV VÍTEK