Květinami si zdobíme své příbytky snad všichni. Co myslíte, kde se jich v Evropě nejvíc vypěstuje? Jedním z lídrů je určitě tulipánové Nizozemsko. Sousední Belgie v množství sice pokulhává, ale zato si to vynaharazuje v kvalitě. Alespoň to tvrdí zahradníci z malého města Lochristi.

Jsme právě u jednoho z místních zahradníků. Jeho dcera přijíždí na malém traktoru. Je v něm evidentně jako doma, ostatně pomáhá svým rodičům úplně běžně. Otce a maminku najdeme schované mezi tisíci azalek, které mají ve svých sklenících. Péče o ně dá zabrat. Od rána do večera.

"V létě vstáváme tak v půl šesté a do postele se dostaneme zhruba o půl jedenácté," nechává se slyšet Rifam Gisechen. Květinář a zároveň tajemník vlámské zahrádkářské unie vysvětluje, že tady v Lochristi se ročně vypěstuje drtivá část belgické produkce azalek - na 55 milionů kusů. A tak je tohle malé městečko jakýmsi evropským azalkovým královstvím. Ovšem všichni se shodují v jednom - je to dřina a na prázdniny moc pomyšlení není. "Někdy třeba v neděli zalijeme kytičky v pět ráno a pak odjedeme. Dáme si takové jednodenní volno."

Tito malí pěstitelé v Lochristi své květiny většinou sami neprodávají. Na to se specializuje například firma pana Himmela. Pracuje tu devatenáct lidí, z toho pět je stále na telefonu a stará se o obchod. "Tady přijedou s autem, vyloží se náklad a zkontroluje kvalita a kvantita. Zanese se to do počítače a pak je správně uskladníme."

Květiny se odtud vozí hlavně do Francie a Anglie. Dodavatelů je na pět set, zákazníků asi 250. Zaměstnanci si tady vydělají až 2500 eur čistého měsíčně, i přesto je ale podle majitele firmy těžké lidi najít. "Radši jdou do Volva nebo jiných továren kolem, tam vydělají víc a pracují méně. Mají tak víc času na fotbal, tenis a kdoví co ještě. Tohle je řehole, jste tu od rána do večera, musíte mít pro květiny vášeň. Proto taky zaměstnáváme hlavně syny a dcery místních farmářů. Tuhle práci prostě nemůžete dělat, když k ní nemáte opravdu vztah."

Podobně to vidí i Guy. Jejich rodinnou firmu založil dědeček, jak už vysvětluje u belgického piva Delirium tremens, kterým se často odreagovává. Sám se coby obchodník specializuje hlavně na kamélie. "Mám rád historii, je to můj koníček. Kamélie - ty byly hodně oblíbené na konci 19. a na začátku 20. století. Před první světovou válkou tu popularitu ztratily. Tady všichni pěstují azalky a begónie, takže jsem chtěl zase něco jiného." Ptám se, proč je tolik pěstitelů právě v Lochristi. "Máme tady velmi dobré mikroklima, voda je dobrá, půda je dobrá, dřív si tady bohatí lidé hodně potrpěli na cizí exotické rostliny. Sbírali je a pak si je navzájem ukazovali. Ta tradice tady zůstala."

Guy obchoduje i s Českem. Z nových členů Evropské unie má ale celkově spíš strach. "Víte, to je těžké. Hodně si nás tady myslí, že z našeho bohatství, které jsme vytvořili, se to bude muset všechno zaplatit. A pak? Podívejte se, my tady máme třeba přísnou kontrolu pracovních předpisů. No a pak se připojí tyhle země, kde je to jinak. A tak nám mohou konkurovat nižší cenou. To je prostě potíž!"

Pokud jde o peníze z Bruselu, s těmi to není pro ty, kdo pěstují květiny, žádná sláva. "My nemáme skoro nic. Jediná pomoc, kterou dostáváme, to je při investicích. Třeba když si u banky půjčíme na nový skleník. Brusel zaplatí část úroků, řekněme z osmi procent tři, ale to je jediná věc." I přes všechny komplikace si tito lidé nedovedou představit, že by dělali něco jiného. "Květiny jsou můj život. Prostě jsem s nimi vyrostl."

A mimochodem, jakou květinu dává expert své vlastní ženě? - "To je těžká otázka, nosím ženě květiny, když jdu na trh. Tam si je vyměníme s kolegy a to jí pak pokaždé přinesu něco nového, co ještě doma nemáme."