Naši krajané za velkou louží se brzy stanou nejhýčkanějšími Čechy žijícími trvale za hranicemi vlasti. Do pohybu se dává realizace velkorysého projektu o němž se desítky let Čechoameričanům ani nesnilo a o němž se naopak v posledních letech našim newyorským diplomatům muselo i zdát. Zdánlivě jednoduchá myšlenka oživit krajanský život na Manhattanu rekonstrukcí zchátralé České národní budovy vázla zpočátku na řevnivosti samotných krajanů, kteří sice neměli na opravy budovy peníze, ale nechtěli se trosky vzdát. Nakonec to vyřešil pronájem zchátralé nemovitosti českému státu na několik set let za symbolický dolar s podmínkou, že ČR budovu zrekonstruuje a krajanům ponechá zdarma celé patro. Těžko říci, zda si diplomaté, kteří usilovali o tak laciný pronájem uvědomili, k jaké dobročinnosti náš stát ve Spojených Státech vlastně zavázali. Jen v nejbližších letech na nezbytnou newyorskou přestavbu národní budovy padnou stamiliony korun z českých kapes. Podle některých pozorovatelů v New Yorku začínáme budovat diplomatický Temelín, který dokáže polykat stamiliony zatím bez konkrétnější představy o tom, zda produkci českého kulturního kolosu v New Yorku vůbec někdo stráví.

Pokud se tedy nepostaví do cesty nepřekonatelné překážky, například zamoření objektu azbestem z nehořlavé historické opony v tanečním sále České národní budovy, budeme mít brzy v New Yorku své vlastní kulturní centrum. Zní to krásně, ale budeme schopni takový palác kultury zaplnit hodnotným programem? Umělců nejrůznějších žánrů, kteří si seženou sponzory, sice do Ameriky a konkrétně do New Yorku přijíždí mnohokrát více než kdy předtím, ale zdaleka to nevydá na zaplnění každodenního programového kalendáře. Newyorští diplomaté už teď tuší finanční zátěž provozu takového domu a zvažují myšlenku nadace, která by český kulturní stánek pod mrakodrapy spravovala. Ale kdo najde odvahu? Ryzí krajané, kteří se v New Yorku hrdě hlásí ke svému původu se počítají na stovky, možná na tisíce. Rádi mluví o tom, co by měla jejich stará vlast všechno udělat, ale například k vytouženým volbám se jich loni dostavilo na zastupitelské úřady v USA jen pár desítek.

Těžko si představit, že by český živel každý den zaplnil několikapatrovou výstavní budovu na Manhattanu. Pro starokrajany to může být daleko a noví přistěhovalci si raději zajdou v pátek nebo v sobotu na pivo do méně formální české hospody. Přesto by bylo velkou ostudou s naplňováním projektu rekonstrukce České národní budovy na Manhattanu váhat, stavební práce na historicky největší zahraniční investici tohoto druhu začnou každým okamžikem a je třeba důstojně naplnit, co jsme slíbili. Pusťme se tedy do práce, ale s rozumem. Náš příspěvek krajanům v New Yorku by měl být jen takový, aby se nestal provozní zátěží, která v konečném důsledku ubere prostředky na živější kulturní projekty ve městě, kde schovávat se jen za čtyřmi zdmi jediné budovy by bylo rozhodně škoda.