Znáte
systém ruských matrjošek? Divná otázka v souvislosti s Wagnerovým Bludným
Holanďanem, ale není tak docela od věci, zvláště když se zamýšlíme, jak tento
příběh vznikl. Představte si soubor ruských babušek, kdy ta největší obsahuje o
něco menší, a ta zase ještě menší, až dojdeme k zcela miniaturnímu děťátku.
Někdy na počátku čtyřicátých let 19. století
Richard Wagner četl knihu Heinricha Heineho Paměti pana Schnabelewopského. Tato novela
je o úplně něčem jiném, než o létajícím Holanďanovi - tak bychom totiž měli
překládat romantickou operu Der Fliegende Holländer - ale v její sedmé kapitole je
pomyslná divadelní hra, kde se s touto legendou poprvé setkáme. Další matrjoška
přijde ve vlastním příběhu Wagnerovy opery a konečně ta nejmenší je obsažena v
Sentině baladě ve druhém dějství, kdy norská dívka prohlašuje v extatickém
rozpoložení, že ona sama je odhodlána věčně prokletého muže zachránit.
Zajímavá je ta skutečnost, že vše co působilo na počátku nepravděpodobně a
vymyšleně, se v závěru díla splní.
Světová premiéra Bludného
Holanďana se konala 2. ledna 1843 v Královském saském dvorním divadle v
Drážďanech, dirigoval sám skladatel. Sentu ztvárnila slavná primadona Wilhelmine
Schröder-Devrient. První uvedení v Praze se uskutečnilo ve Stavovském divadle v roce
1856 pod Škroupovou taktovkou .Není bez zajímavosti, že v Bayreuthu, Wagnerově
operní svatyni, bylo toto dílo uvedeno až v roce 1901. Tehdy Sentu zpívala Ema
Destinnová a dirigoval Felix Mottl. V českém jazyce mohli diváci dílo poprvé slyšet
v roce 1902 v pražském Národním divadle v překladu Václava Judy Novotného, za
dirigentský pult vystoupil Karel Kovařovic.
V sobotním operním večeru 1.
února uslyšíme Lisbeth Balslevovou jako Sentu a Simona Estese jako Holanďana.
Bayreuthské provedení z roku 1985 řídí Woldemar Nelsson.
IVAN RUML