Péče o původní dramatickou tvorbu patří k základním povinnostem České televize. Nejde přitom pouze o její - dnes již neodmyslitelný - koproducenský podíl na vzniku většiny kinematografických filmů. Stejnou vážnost si zaslouží produkce určená "pouze" pro televizní obrazovky. Většina nedělních dramatických premiér minulých týdnů však napovídá, že tento závazek stále platí spíš teoreticky.

Relativně čestnou remízou v pomyslném souboji originality se stereotypy, a samoúčelnými naschvály byla poslední loňská dramatická premiéra s názvem Počkej, až zhasnu. Přes provokativní námět a lehce zavádějící podtitul ("mírně erotická komedie o tom, jak hloupý s ošklivou ke štěstí přišli"), a navzdory dílčímu zaplevelení prostého příběhu obvyklou efektní veteší (např. bratr zbohatlík a jeho vila) se scenárista Ivo Pelant a režisér Miroslav Balajka podepsali pod poměrně vkusný a sympaticky obyčejný příběh, který nad průměr pozvedly zejména věrohodné herecké výkony Báry Hrzánové, a zejména neokoukaného Radka Žáka.

Nepříjemnou pachutí prosté sázky na pokleslou "televizní jistotu" naopak strádala halasně anoncovaná adaptace Feydauovy divadelní frašky Brouk v hlavě. Jejím uvedením vstoupila dramatika ČT do nového roku. Má-li nová podoba klasického textu dostát předloze a obstát v konfrontaci se zvěčnělou klasikou pamětnické obrazovky, musí zjevně nabídnout víc, než výprodej dryáčnického hereckého šaržírování a režisérské bezradnosti. Jinak dopadne výsledek jako tato inscenace scenáristy a režiséra Zdeňka Zelenky: Místo odlehčeného víru bublinek francouzského šampaňského se divákům opět servíruje těžký český ležák.

Snad ještě o příčku níž na pomyslném žebříčku kvality sestoupila původní televizní dramatika další lednovou neděli, kdy ČT 1 uvedla premiéru "současné" variace příběhu Romea a Julie s názvem Černé slzy. Plakátová schematičnost scénáře Jiřího Bednáře, "originálně" transponujícího zápletku do prostředí Romů a skinů, si nic nezadala s někdejšími agitkami ze života svazáků. Připočteme-li např. až trapně působící zpěvní vložky (West Side Story?) či samoúčelné kouzlení s černobílým obrazem (kamera Marek Jícha, režie Milan Cieslar), není divu že výsledek nemohla zachránit ani poctivá snaha talentovaného Kryštofa Hádka v roli vlasatého skinheada.