6
vychází 27. 1. 2003

Tipy ČRo

Škrdlíkova cesta od Bacha po Martinů

V případě violoncellisty Wallingerova kvarteta Jana Škrdlíka se stručné profily buketů kompaktních disků omezují na nic neříkající slogany - dozvíme se nanejvíce, že se věnuje sólové a komorní hře a pedagogicky působí na brněnské konzervatoři. Ostatně domnívám, se, že skoupé biografické údaje o interpretovi jsou záměrem, aby tím více vynikly jeho názory na hudbu, kterou prezentuje a na interpretaci samotnou. Obojí je nejen zajímavé, ale skutečně nevšední. Co se týče jeho nahrávky Bachových suit pro sólové violoncello otevírá nám jeho pohled pozoruhodný svět barokních reálií, povětšinou uložený do dobových traktátů, které ovšem nejsou povšechně známé. Škrdlíkům komentář k Mistrovým suitám je uvozen komerčně zajímavou glosou - přesně sto let po "objevení" kompletu španělským violoncellistou Pablem Casalsem, studuje brněnský hudebník ve Španělsku právě ono neustále provokující dílo. Každé dějinné období přináší na Bacha svůj pohled píše Jan Škrdlík, pro mne byla důležitá spolupráce s cembalistou Barbarou Maria Filli zaměřená na autentickou interpretaci. Pod dojmem této spolupráce jsem se začal zabývat studiem barokních ladění i barokní ornamentiky, což jsem začlenil do svého pojetí suit. Nejdůležitější pro můj pohled ale byla pódiová zkušenost, bez které by všechny informace o Bachovi a jeho hudbě zůstaly pouhou suchou teorií. S Janem Škrdlíkem a jeho pojetím baroka jsem se poprvé setkal právě na pódiu - bylo to v Mikulově a dnes už čeká rozhovor s ním na rozhlasové zveřejnění. Jeho sólovou premiérou na Vltavě bude ale hudba 20. století.

RAFAEL BROM