K Jéžišku jsem si nadělil digitální fotoaparát. Musel jsem překonávat svou konzervativní lenost a ždímat své věkem poznamenané IQ, aby v nerovném souboji s tím složitým přístrojem zvítězil duch nad hmotou. Pak ale přišla chvíle, kdy vyfocen první obrázek, do počítače kabelem přetažen a na zářící obrazovce zobrazen, čímž k dělání nesčetných a neuvěřitelných kouzel připraven. Jak vzrušující a krásný to pocit, jaké štěstí, že jsem se toho dožil!

Přesně před šedesáti lety jsem jako kluk prožíval stejné okouzlení při vyvolávání skleněné desky ze svého prvního fotoaparátu. Červené pološero laboratoře, vůně vývojky, ustalovače a zázrak, kdy z latentního se obrázek ve skleněné misce měnil v černobílý negativ. Jak vzrušující byly ty chvíle, jaká škoda, že už je ta krása pryč!

A teď buď můžu bědovat nad tím, co je v nenávratnu a nebo se těšit z toho, co nového přichází. Druhá alternativa mi připadá životu víc přitakávající. Zdá se, že celuloidovému filmu začíná pomalu zvonit hrana, jako už odzvonila černým gramofonovým deskám či paličkovaným krajkám. Zběsile letící technický pokrok je však pro mnoho lidí bolavě nezachytitelný. Vzpomínám na mámu, jak předpírala límečky na valše před vložením do nové automatické pračky, po vyprání škrobila a znovu ručně ždímala. Jsou i hospodyňky, které ještě dnes pěstují a doma dělají špenát, či domácí nudle! Vůbec se mi zdá, že konzervatizmus žen je úpornější než mužský. S jakým odporem se mnohé maminky a babičky bránily mobilnímu telefonu, až když dětmi přinuceny, jen neochotně se od vnuků učí. Leckterá pak prohlašuje, že mobil je její největší nepřítel, na počítač že už nemá hlavu a programovat video se učit nebude.

Člověk je tvor, který tenduje ke krajnostem. Z mnoha našich sluhů se tak stali zlí páni. Největší drogou a otrokářem mi připadá televizor. Vládne mnoha domácnostem tvrdou rukou a určuje životaběh jejich členů. Zkusme pubescentovi odejmout na pár hodin mobil a určitě bude mít absťák. Kolik polohluchých závisláků se šňůrkou z ucha poslouchá své walkmany, kolik zotročených hráčů sedí po celé noci u svých počítačů. Dobrým sluhou je ale asi pro mnohého z nás rozhlas. Neusurpuje, zůstává cudně v pozadí.

Aby sluhové, kterým nechceme porozumět sloužili a dobří sluhové se nestali zlými pány, tak bychom měli leckde brzdit a jinde přidat plyn. Jako bych ale už slyšel: "Jsem svobodnej člověk a budu si dělat co se mi chce!"

Nevaž se, odvaž se! Viva libertad!