Německá gramofonová firma Kalliope byla založena sice již v roce 1904, její historie však začíná být pro českého posluchače zajímavá až v roce 1929, kdy se na gramodeskách této značky začaly objevovat nahrávky tanečního orchestru s poněkud výstředně znějícím názvem Sam Baskini und seine Jazz-Symphoniker. Tento univerzální orchestr natáčel pro firmu Kalliope v oblasti lehké múzy snímky zahrnující skladby takzvaného vyššího populáru, běžné taneční hudby i více či méně zdařilé napodobeniny "hot dance music" a jazzu, jak jej posluchači znali z dovážených amerických gramodesek nebo z podání četných anglických či amerických souborů hostujících ve dvacátých letech v Německu. Bližší pohled na repertoár a složení tohoto souboru odhalí až překvapivě mnoho důvodů, proč by příznivci meziválečné české populární hudby měli gramofonovým snímkům těchto - údajně německých - "jazzových symfoniků" i jejich kapelníkovi s anglicky znějícím jménem věnovat zvýšenou pozornost. Jak tomu ve světě starých zvukových záznamů často bývá, všechno totiž může být ve skutečnosti jinak.

Houslista a kapelník Sam Baskini se narodil 10. srpna roku 1890 v židovské rodině v běloruském městečku Borisovo a jmenoval se ve skutečnosti Samuel Baskind. Svou rodnou zem opustil počátkem dvacátých let během občanské války a v roce 1925 přijel do Berlína, kde pak až do roku 1933 hrál se svým orchestrem k tanci v předních zábavních podnicích, účinkoval pravidelně v berlínském rozhlase, především ale působil jako vedoucí tanečního orchestru proměnného složení, s nímž též nahrával četné snímky pro již zmíněnou gramofonovou firmu Kalliope. Ta je pak lisovala i na svých mnoha dceřinných domácích i exportních etiketách, z nichž jmenujme například celuloidovou ohebnou gramodesku značky Biberphone, kovovou nerozbitnou gramodesku Metallophon a dále pak gramodesky s etiketami Continental, DVS, Electro-Cordy, Eltag, Sonorina, Celestion, Corona, Clangor, Diamant, Epege, Star, Schallplatte Volksverband či Vaumola.

Baskiniho orchestr byl na etiketách některých gramodesek uváděný též pod označením Fred Jones und seine Jazz-Symphoniker, na rakouské etiketě Kalliope pak také pod jménem Baskiniho tehdejšího trumpetisty jako John Brigs und sein Jazzensemble. V řadě případů ovšem mohlo být na etiketách těchto gramodesek místo výše zmíněných názvů orchestrů stejně tak uvedeno R. A. Dvorský a jeho Melody Boys - a v několika případech tomu skutečně tak bylo. Nejzajímavější snímky moderní taneční hudby totiž natáčel orchestr pod označením Sam Baskini und seine Jazz-Symphoniker pro značku Kalliope v letech 1929-1930, kdy páteř tohoto nahrávacího tělesa tvořili čeští muzikanti K. Vacek (trubka), R. A. Dvorský (piano a zpěv), J. Kocina a B. Klemr (saxofony a klarinet) a C. Cikánek (bicí). I další dva členové tohoto souboru - německý trombonista A. Seyboldt a Rakušan F. Friedl, který hrál na banjo, kytaru a bicí, - patřili ke Dvorskému a ve třicátých letech účinkovali v jeho pražském orchestru (A. Seybolt dokonce až do počátku čtyřicátých let, než byl povolán do Wehrmachtu a odvelen na východní frontu; válku nicméně přežil).

Výše uvedenou sestavu Dvorského muzikantů doplňoval německý trumpetista s anglickým jménem J. Brigs, hlavně ji ale pro účely nahrávání na gramodesky svým jménem zaštiťoval pan kapelník, který také hrál na housle a zpíval některé německé a anglické party. Sólový německý zpěv obstarával Fred Mossner (vlastním jménem Leo Monosson, někdy na etiketách též jako Leo Fray) a v triu zpíval se Samem Baskinim a R. A. Dvorským také anglické vokály (sólové anglické vokály jinak zpívali právě buď Baskini nebo Dvorský).

Jakou cestou se R. A. Dvorský se svými kolegy - zárodkem budoucích Melody Boys - poprvé dostal do berlínského nahrávacího studia a pod kapelnická křídla Samuela Baskinda, se dnes už asi nedozvíme: ani R. A. Dvorský, ani Karel Vacek se ve svých vzpomínkách o tomto období své muzikantské dráhy nezmiňují (respektive zmiňují se o něm dost mlhavě a nepřesně). Jistým vodítkem ale může být skutečnost, že počátkem roku 1929 rozpustil houslista a kapelník František Cink svůj v roce 1926 založený soubor Melody Makers, aby si po několika letech kočovného života nakrátko od muziky odpočinul (a založil v Praze rodinu). Se svými Melody Makers Cink úspěšně vystupoval v každé sezoně několik měsíců v mondénních nočních podnicích v zahraničí (mimo jiné v kodaňském exkluzivním klubu Adlon), takže jeho soubor již určité mezinárodní renomé měl. Je tedy pravděpodobné, že "osiřelý" R. A. Dvorský a další čeští hudebníci hledali angažmá v Berlíně a podařilo se jim uchytit u gramofonové firmy Kalliope.

První snímky "hot dance music" natočil Sam Baskini se svým souborem ve výše zmíněném složení v únoru roku 1929 - mimo jiné to byly tehdy v Evropě velice populární tituly amerických autorů Varsity drag, Sweet Sue, It goes like this, That's my weakness now nebo Doin' the racoon. První nahrávky s anglickým zpěvem R. A. Dvorského pak nacházíme mezi snímky, které byly natočené o několik měsíců později - patří mezi ně tituly I lift up my finger a velice mondénně zazpívané písně Honey či What do we do on a dew dew.

Firma Kalliope měla na německém trhu s těmito nahrávkami úspěch, a tak další snímky tanečních písniček v podání souboru Sama Baskiniho vznikaly i v první polovině roku 1930. Právě v této sérii snímků najdeme nejvíc amerických šlágrů s anglickým zpěvem R. A. Dvorského, poprvé ale od některých z nich již byly současně nahrávány i česky zpívané verze určené pro československý trh. Koncem roku 1929 si totiž firma Kalliope otevřela prostřednictvím pražské firmy Triumphon v ČSR své zastoupení a začala natáčet i český repertoár.

V únoru a březnu roku 1930 natočil Sam Baskini několik zvlášť atraktivních titulů, též s anglickým zpěvem R. A. Dvorského: Breakaway, Little Pal, či That's you, baby. Dva poslední tituly dostaly i česká slova - slowfox Little Pal opatřil srdceryvným textem emeritní barytonista pražského Národního divadla Jan Fifka a R. A. Dvorský ho nazpíval pod názvem Synku můj (...pojď sem mně přislíbit, až nebudeš tatíčka už mít, máti svou že s láskou budeš ctít, oporou že v stáří chceš jí být. Čím já nemohl být, synku můj, tím chci tebe mít, synku můj - já v tobě svou víru a naději mám, že vše, co chtěl já, v světě dobudeš sám...). Foxtrot That's you, Baby opatřili textaři Cihlář a Hrnčíř sice "poetickým" názvem Má Máňa, ale zato dost škobrtavými rýmy. Zatímco anglický text této písně Dvorskému dokonale vyhovuje a nádherně mu klouže z hrdla, s českým má značné potíže. Není ani divu - posuďte konečně sami: Venuši podobná, pro mou lásku vhodná je má Máňa. Člověk až se dusí, co vydržet musí, když mu dává pusinku má Máňa. Když někdy o ní rozjímám, rozkoší se až zachvívám a zazpívám o své malé zlaté, sladké, baculaté, která se nazývá Máňa.

Jen doplňme, že dvě další české verze této písničky otextovali ještě Ruda Jurist (na gramodesku značky Parlophon ji pod názvem Má baby nazpíval Jindra Láznička) a Voskovec s Werichem (pro značku Homocord ji nazpíval pod názvem Nic nejni komik Ferenc Futurista).

(Dokončení příště)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz