Kdo má v oblibě Phila Collinse, nemůže si stěžovat, že jeho nová studiová deska nazvaná Testify vyšla až dlouhých šest let po té předchozí. Ono šestiletí bylo totiž zaplněno collinsovskou aktivitou víc než celá jeho předchozí sólová éra: nejprve dva roky koncertoval s albem Dance Into The Light (v prosinci 1997 navštívil i Prahu). Posléze si splnil dávný sen a se svým big bandem se rozjel prakticky bez propagace na nové turné po menších sálech. Živé album A Hot Night In Paris pořízené v malém pařížském kině daleko od centra překvapilo intimitou, upřímností a radostí z hraní. Uctívači Phila Collinse dostali ještě dva dárky: výjimečné album Hits, na kterém se poprvé dostaly k veřejnosti studiové verze písní, které byly dosud k slyšení pouze na koncertech, a konečně soundtrack k disneyovskému Tarzanovi. V roce 2000 si odnesl za píseň You'll Be In My Heart Oscara za nejlepší filmovou píseň a touto hvězdnou tečkou "konečně" zmizel z očí. Po dvou letech přivedl na svět Testify, album plné rozcestníků i "scestníků".

Dosud nikdy se nestalo, aby Phil Collins svými počiny zklamal. Nejodsuzovanější album Both Sides (1993) získalo během let nálepku "geniální", když si posluchačstvo zvyklé na veselého muzikanta uvědomilo, že vnitřní citová zemětřesení jednou potkají každého. Collins tehdy prostě udělal něco "jinak". Podobně je tomu nyní, ale nový "jiný" počin kritika nehaní, ba naopak velmi vychvaluje. Nutno však říci, že nová změna je v mnohém velmi nešťastná. Připomínka Both Sides nepadla jen tak pro nic za nic. Obě alba jsou taková "one-man-show", Collins je nahrál sám, doma. V případě Both Sides to nešlo jinak - zpověď může být jedině soukromá, intimní, tajná. Jenže Testify se tváří jako to nejveselejší album všech dob, a přitom se na něm podílel jediný člověk vybavený velice schopným počítačem... Nějak to nejde dohromady - Testify zní bohužel až příliš často uměle, čemuž neodpomohli ani dva občasní spoluhráči. Kytarista tu a tam něco brnkne, tiše a v pozadí, většinou akusticky. Basák sice kouzlí o poznání víc, jenže - vše přehlušují počítačové samply. Albu zkrátka chybí ta veselá grupa lidí, kteří chtějí dohromady udělat něco výjimečného. Počítači na náladě nezáleží.

Druhá výtka je spíše postýsknutí - chybí zde kytarista Daryl Stuermer, který provázel Collinse dvacet let. Na deskách určovala mnohé písně právě jeho emotivní hra. Na Testify se podílí jen na dvou písních, jednu sám napsal (The Least You Can Do), druhá je přejatá (Can't Stop Loving You). Třetí výtka je míněna velice vážně: deska je převokálována. Phil Collins si vždy potrpěl na vrstvení různých poloh vlastního zpěvu. Refrény pak jako by náhle vyletěly vzhůru, člověk upadal do vytržení. Testify je ale jeden velký vícehlas, přeplýtváno.

Jenže co naplat, pořád je to ten starý Collins - po několika posleších očešete jednotlivé písničky od dosti nemožně tanečních aranží a zase slyšíte - ty nejlepší hity let 80. (nejlepším příkladem je balada This Love This Heart, která jako by patřila vrcholné desce But Seriously) i 90. (Come With Me, titulní Testify). K Dance Into The Light se zase váže úvodní Wake Up Call. Máte na výběr písně nádherně lyrické a plouživé i plné rvoucí se energie. Máte vše, co jste očekávali - a brzy zapomenete na poslední výtku.