"Tichý Američan" Grahama Greena býval dlouhá desetiletí mou nejoblíbenější knížkou. Na konci ledna mi ji připomněl časopis Newsweek hned v prvním odstavci článku s titulkem Hrozby vítězství. Alden Pyle, ten Greenův tichý Američan přišel do Saigonu dávno před vietnamskou válkou. "Byl už plně pohlcen pojmy jako demokracie, odpovědnost západu. A byl odhodlaný prosazovat dobro. Ne ve prospěch nějakého konkrétního Vietnamce, ale ve prospěch celé země, celého kontinentu, celého světa," říká o něm druhý protagonista Greenovy knížky, britský, zdánlivě chladně neangažovaný novinář. Jak to všechno dopadlo s tichým Američanem, s dobrem a s celým Vietnamem, to si ani nemusíte přečíst v té smutně pravdivé knížce Grahama Greena z roku 1955. To vám přece už řekly dějiny.

Ještě jeden literární velikán a donedávna český prezident měl v jedné chvíli varovnou vizi. A neváhal ji vyslovit v předvečer zahájení pražského summitu NATO. Ve svém projevu, který Václav Havel přednesl v Sovových mlýnech k politické a politicky orientované elitě světa, připomněl - mimo mnoho jiných věcí - také bratrskou pomoc sovětských tanků poskytnutou Praze ve jménu socialismu, který byl u nás údajně ohrožen, čemuž patrně, říká Havel, miliony lidí v Sovětském svazu dokonce věřily.

A pak řekl: "Tato zkušenost mne nutí k velké opatrnosti. A zdá se mi, že vždy znovu, chceme-li zasáhnout ve jménu ochrany lidského života proti nějakému státu, musíme si položit - byť třeba jen na okamžik a jen ve skrytu duše - otázku, zda nejde náhodou o nějakou verzi bratrské pomoci v uvozovkách." A o jeden odstavec dál to ještě zopakoval: "Je vždy znovu třeba na lékárnických vážkách zvažovat, zda jde opravdu o pomoc lidem proti zločinnému režimu a o ochranu lidstva proti jeho zbraním, anebo zda náhodou nejde o nějakou verzi - v uvozovkách - "bratrské" pomoci."

Píšu tyto řádky den poté, co britské Times a jiné evropské noviny přinesly Havlův podpis pod článkem osmi evropských státníků, kteří se rozhodli vyzvat Západ k tomu, aby se sjednotil v názoru na nutnost přijmout v Radě bezpečnosti takové řešení, jaké by skutečně vedlo k odzbrojení Iráku. Jedině tak se Rada bezpečnosti zhostí mandátu, který ji ukládá Charta spojených národů, napsalo těch osm. Raději vám ilustruji obsah toho článku citací z jeho textu než titulky z novin, které ho 30. ledna uveřejnily současně v několika zemích. V těch titulcích se píše jednoduše o výzvě k podpoře Spojených států v jejich odhodlání prosadit odzbrojení Iráku a změnu jeho režimu třeba i válkou. O válce a o podpoře amerických záměrů v tom článku podepsaném také prezidentem Havlem výslovně nic není. Ale je pravda, že zahájení vojenské operace proti Iráku ten článek usnadní. (Rád bych věděl, v jakém stadiu irácké krize budete řádky, které píšu na konci ledna, číst. Třeba do té doby už utužené transatlantické spojenectví přesvědčilo Saddáma, že dalším taktizováním už pohromě nezabrání a že bude lepší se nějak válce vyhnout, třeba odchodem z Iráku. Ale pokud se tak nestalo nebo nestane, pak dá možná historie ještě jednou za pravdu Grahamu Greenovi. Snad si opravdu raději toho Tichého Američana přečtěte.)

Já se ještě vrátím k tomu článku v posledním čísle amerického týdeníku Newsweek. Je jakýmsi nesmělým varováním: "Nikdo nepochybuje, že Amerika vyhraje válku. Ale mnozí pochybují, zda vyhraje mír, který by z ní měl vzejít," říká se tam a ty dvě věty jsou vypíchnuty ještě v rámečku uprostřed stránky jako hlavní myšlenka. Shodně s mnoha americkými a evropskými politiky a shodně s výsledky průzkumů veřejného mínění dochází autor k závěru, že strach z teroru, který má válka s Irákem zažehnat, bude po válce ještě větší: "I když třeba bude většina osvobozených vděčná osvoboditelům, bude dost i těch kteří se nejen v Iráku ale v celém muslimském světě budou cítit pokořeni. Usáma bin Ladin nebo - nežije-li už - jeho fundamentalistická ideologie nebo Al Fatáh získají nové adepty pro sebevražedné útoky. A západní svět bude nucen ještě úzkostlivěji střežit ve svých metropolích výškové budovy, stanice a vlaky metra, letiště a letadla, přístavy a lodi, rafinerie a naftovody a řadu dalších objektů, jejichž ohrožení si postupně začne uvědomovat. Nebude to mír, nebude to úleva. Saddámové Husainové by se měli z tváře matky Země odstraňovat chytřeji." (31.ledna 2003)