Štíhlé siluety minaretů a moderní výškové budovy. Zářící nákupní centra a tradiční turecké bazary. Moderně oblečení lidé a ženy v dlouhých hábitech. Bohatství a chudoba - takový je obraz Istanbulu, největšího města Orientu. Moderní město s fascinující rozporuplností.

S Fidan se potkávám v recepci luxusního hotelu poblíž jejího bydliště. V ústrety mi přichází mladá drobná dívka oblečená v džínách a sportovní bundičce. Na tom není samozřejmě nic neobvyklého. V Turecku, zemi, kde se více než 95 procent obyvatel hlásí k islámu, je Fidan přece jen výjimečná. V mládí žila s rodiči ve Švýcarsku, absolvovala tam střední a vysokou školu. Švýcarské multikulturní prostředí ji do značné míry ovlivnilo a jak přiznává, návrat zpět do vlasti nebyl rozhodně jednoduchý. S mnoha jevy se nemůže srovnat dodnes: "Ženy tu nejsou vnímány tak svobodně jako v jiných částech světa, v západních zemích. Mají tu staletími předurčenou roli po boku muže. Žena je brána jako někdo, nad kým je třeba mít dohled. Lidé se vás vždycky ptají, jestli jste vdaná, nebo ne. Pokud jste sama, říkají: "O co vám jde? Jste žena, neměla byste být sama.? - Není to vůbec snadné."

Fidan mluví z vlastní zkušenosti, v osmadvaceti je stále svobodná. O založení rodiny zatím neuvažuje. Má zajímavou práci - pracuje na velvyslanectví a vydělává dvojnásobek průměrného měsíčního platu - 700 dolarů. V soukromém sektoru by s dobrou jazykovou znalostí získala pravděpodobně více, i tam ale dávají raději přednost mužům.

"Turecká společnost neakceptuje ženu, která se rozhodne být svobodná a nezávislá. To je jeden z největších problémů v životě tureckých žen. Nikdy nejste rovna mužům. A muži se vám vždy snaží zabránit, abyste se stala nezávislou, vydělávala si vlastní peníze a vedla vlastní život."

Přitom Istanbul je mnohem otevřenější než jakákoli jiná oblast této země na pomezí Evropy a Asie. Pouze v tradicionalistických čtvrtích potkáváte ženy v dlouhých pláštích s velkým šátkem zakrývajícím všechny vlasy. Na univerzitách nebo ve státních úřadech není nošení tohoto muslimského symbolu povoleno. Zakázat islámské oblečení je ale mnohem snadnější než změnit staletími zakořeněné zvyky a tradice. Moderní doba zasáhla ve velkém i Turecko. Dostupné vzdělání, mobily, internet. Istanbul se od jiných západních měst téměř v ničem neliší. Na vztazích mezi muži a ženami se ale změnilo jen málo.

"Dívky se tu vdávají mezi dvaadvaceti až pětadvaceti, na venkově je ale běžné se provdat třeba už ve čtrnácti. Mnoho sňatků je předem domluvených, moje vrstevnice mají dnes tři, čtyři děti. Istanbul je netypický, ale v Anatolii je dosud běžné mít kolem deseti i více potomků."

Odcházíme s Fidan do volební místnosti. O politiku se nijak zvlášť nezajímá, v tom, pro koho bude hlasovat, má ale naprosto jasno. Většina lidí vyčítá současné vládě tragickou hospodářskou situaci. Fidan si uvědomuje, že statisíce lidí přišly za poslední dva roky o práci, že v některých venkovských oblastech je hlad. Je však přesvědčena, že ve vládě by měli zasednout prozápadně orientovaní politici, lidé, kteří skutečně stojí o integraci s Evropou. O pár hodin později se ukáže, že těch, kteří uvažovali jako Fidan, bylo málo. Drtivého vítězství dosáhla strana, jejíž šéf byl před pár lety odsouzen za podněcování k náboženské nesnášenlivosti. V prvních prohlášeních sice deklaroval pokračování v prozápadní orientaci, nevím, zda se tomu ale dá věřit. Vybavují se mi slova Fidan: "Islámské strany jsou nebezpečné, zaměřují se na nevzdělané vrstvy, přitom jsem přesvědčena, že o víru jim nejde. Bojím se každého fundamentalismu a zde v Turecku může najít úrodnou půdu."

Ať vítězná strana své sliby dodrží nebo ne, je jasné, že za jejich vlády se pro ženy jako je Fidan situace nijak nezlepší.