8
vychází 10. 2. 2003

Tipy ČRo

Legendární Evropan Giovanni Punto

Panský kočí Stich v Žehušicích u Čáslavi se koncem září 1746 dočkal přírůstku do rodiny. Chlapec dostal jméno Jan Václav a stal se hudebníkem. A ne ledajakým - byl nejlepším hráčem na lesní roh, jakého Evropa tehdy měla. Jeho učiteli byli přitom výhradně Češi: hrabě Jan Josef Thun ho poslal nejprve do Prahy k Josefu Matějkovi, pak na Dobříš k Janu Šindelářovi a nakonec do Drážďan k proslulým virtuosům Antonínu Josefu Hamplovi a Karlu Houdkovi. Když se v roce 1764 vrací Stich domů, je už hotovým umělcem. Jako poddaný hraběte Thuna působí v jeho kapele, ale ponižující služba v lokajské livreji se mu znechutí natolik, že v květnu 1768 uprchne do Augsburgu. Hrabě za ním poslal své dva sluhy, kteří mu měli za neposlušnost vyrazit přední zuby, aby si už nezahrál. Jan Václav se rozhodne, že napříště bude vystupovat pod poitalštěným jménem Giovanni Punto. Celá tři desetiletí putuje se svým uměním Evropou a všude sklízí velký obdiv. Věnuje se také pedagogické činnosti - v Londýně byli jeho žáky i hráči na lesní roh královské dvorní kapely. Nejvíce let strávil Stich v Paříži, kde ho slyšel hrát Wolfgang Amadeus Mozart a rozhodl se, že pro něj a pro tři členy slavného mannheimského orchestru - flétnistu Wendlinga, hobojistu Ramma a fagotistu Rittera - zkomponuje koncertantní symfonii. Punto hraje znamenitě, podotýká Mozart v dopise svému otci. Stejného názoru byl nepochybně i Ludwig van Beethoven. Ten pro Sticha napsal Sonátu F dur op. 17 a při prvním provedení skladby ve Vídni ho sám doprovázel na klavír. O necelé tři roky později, 16. února 1803, Stich v Praze umírá. Na poslední cestě, kterou mu vypravil hrabě Thun, vnuk jeho někdejšího pána a pronásledovatele, ho doprovázely tóny Mozartova Requiem.

JARMILA NOVOTNÁ