Marně si vzpomínám, že by kdy se mnou někdo mluvil o lidské důstojnosti. Přesto jsem obsah tohoto pojmu vnímala od prvních dětských poznání. V chování a autoritě táty v jeho poštovním úřadě i doma, ve zvláštní schopnosti některých učitelů, kteří nikdy neměli nesoustředěnou třídu, i v příběhu ženy pana doktora Síse, které úřady nařídily - kdykoliv vyjde na ulici - mít na kabátě žlutou židovskou hvězdu. A ona ji nenosila ublíženě, ale hrdě. Tak proč mě dnes všechno nutí psát o důstojnosti pro dospělé čtenáře? Vždyť přece určitě oni sami ji vnímali mnohokrát. Mnozí se jí museli prokazovat jako občanským průkazem, byla jim platidlem v nejedné životní situaci... Chci o ní psát, protože jí ubývá. Mizí jako šlechtěná, kultivovaná rostlinka, obtočená a dušená plevelem, a skutky jí ozdobené se stěhují do starých knih a do učebnic dějepisu. Prostředí, ve kterém vyrůstá nejmladší generace, má důstojnost za jakousi starou, hloupou, zkostnatělou a nepotřebnou rekvizitu. Za zbytky kanýrků v džínové době. A vůbec... říkají někteří zastánci recese.... cítí se dobře v národě, který je poznamenán humorem nesmrtelného Švejka a vévodí mu přece smysl pro vtip? Zdá se, že tohle proklamují nejvíc ti, kteří si Švejka nepřečetli pozorně. Jinak by věděli, že v jeho době se pro nezvládnutelnou blbost i superarbitrovalo. Byla to sice násilná, ale potřebná očista. Poučeni tímto historickým faktem bychom patrně měli v moderní době přizvat k mnohému jemnějšího rozhodčího - tu starou paní důstojnost. Ale o ní se neučí ve školách, ani ji nešlechtí společnost. Tak jak ji poznat?

Důstojnost má tři věrné bodygardy. Jsou jimi uznání, vážnost a úcta. K historickým odkazům, k symbolům, k institucím, včetně soudů a prezidentského úřadu, k lidskému dílu, k osobnostem. Zvláštní je, že i tak silní strážci jsou úplně bezmocní proti kdejakému pisálkovi, plivajícímu rádoby vtipné glosy, kreslíři, recesistovi a nebo i vůči politikům, kteří se ve snaze organizovat společnost, chovají jako slon v porcelánu. Stačí otevřít současné české noviny a soudnému musí zatrhnout. Každý týden v poslední době přináší nová jména kandidátů prezidentství. Lidé, poraďte si s pochybnostmi, zda jsou míněna vážně! Premiér Špidla, který nastoupil do své funkce s předznamenáním přemýšlivého a uvážlivého politika, jakoby nasedl na sáně bobové dráhy a v šíleném letu vykřikoval jména, tu přišťouchnut nárazem na bariéru rozhádanosti své ČSSD zleva, tu obavou ze zvolení Václava Klause zprava. A jména lidí úctyhodných a ve svém oboru vážených, se přetřásají, kolorovány kusými novinovými rozhovory. Noví adepti se jen stačí mihnout a vzdalují se na nejisté kře: navrženi - ano, ale podpořeni? To se neví. ČSSD v prvních dvou kolech volby nepodpořila ani své lidi, macecha. Členství ve straně má také svou důstojnost. V tom, že se členové dovedou podřídit rozhodnutí většiny a nebo podpořit návrh vedení. Jinak v té straně přece nemusí být!

Rozčiluje vás neschopnost vyhledat vhodného člověka pro funkci v tomto státě nejvyšší? Divíte se, že akademikům Wilhelmovi, Illnerové a Klenerovi nedovolila jejich důstojnost pokračovat ve hře bez scénáře a že se odporoučeli z jeviště? Že totéž udělal i sociální demokrat Rychetský? A říkáte si, že už je toho dost? Natolik dost, že i komunisté vzdychají: "Tak snad už zvolíme toho Klause, ať se netrápíme..." Problematický prezident, ale fyzicky snaživý. Pro tuto chvíli by bylo po problémech. Kdo by teď myslel na pětileté období prezidentování, určitě plné různých překvapení. Konečně prvnímu důstojníkovi ODS Zahradilovi už se podařilo dostatečně poplivat dědictví přemýšlivého bývalého prezidenta a označit ho dokonce za domácího intrikána! Spásou prý bude jednou přímá volba. Myšlenka, provázená tajeným přáním, že otrávení voliči by reagovali podobně jako otrávení komunisté. Jen ať si tu odpovědnost potěžkají! Výběr bude beztak ze jmen, navržených politickými stranami. Návrhy recesistů na zpěváky, hudebníky a baviče, a bohulibá snažení feministek, budou zas jen okrajovou záležitostí. Možná k pobavení. A to mají Češi, Moravané a Slezané v duchu Švejkově rádi. Ale jedno se změní: v té volbě už nebudeme jen přihlížet nedůstojným hrátkám politiků, v té budeme hrát svou roli i my. A jak to zařídit, aby to bylo důstojné?

S přípravami přímé volby hlavy státu se začalo návrhem na změnu Ústavy ČR už teď. Jenomže - když už se bude ústava měnit, senátoři by chtěli jiné pravomoce Senátu, další by byli pro změnu pověření prezidenta, jiní navrhnou ještě tohle a ještě tohle. Jednání na měsíce, možná na roky. A čas nezastavíš. V červnu nás čeká referendum o našem připojení k Evropské unii. Jak jste si jistě všimli, televizní kampaň má už dnes části pro normální lidi a části pro takové, kteří byli ve Švejkově době superarbitrováni. Bohužel v těch trapných ochotně a zcela nedůstojně účinkují dobří herci, manželé Vydrovi. Tendence "uděláme z toho recesi" - není nejvhodnější formou. Může mít za následek sníženou účast v referendu, v té příští přímé prezidentské volbě a ve volbách vůbec. Důstojná volba mívá obyčejně odpovídající výsledek, šaškárna zplodí šaška.