Plodný skladatel populárních písniček, pianista a dirigent F. A. Tichý stál u počátků dvou českých gramofonových firem Ultraphon a Esta, byl autorem hudby k prvnímu českému zvukovému filmu "Když struny lkají" (1930), úzce spolupracoval s československou pobočkou gramofonové společnosti The Gramophone Company Ltd., pracoval jako externí dirigent zábavného orchestru československého Radiojournalu a byl kapelníkem několika orchestrů různých pražských divadel - abychom se zmínili alespoň o několika hlavních činností, které (pochopitelně kromě natáčení četných gramofonových snímků) zvládal během třicátých let.

Na gramodeskách mnoha různých značek se zachovalo nepřeberné množství nahrávek, u nichž je uváděné jméno F. A. Tichý buď jako autora hudby či instrumentace, aranžéra, nebo dirigenta některého z četných studiových či divadelních orchestrů. U celé řady dalších skladeb z jeho pera jsou ale uvedena také jména, která buď používal jako pseudonymy, nebo kterými je opatřil Zdeněk Vlk, známý pražský nakladatel nechvalné pověsti: J. Volkov, Jan Chrudimský, Jan Kovec, Smith Kwiet, Harry Brown, Jack Kahn či William Seymour. Jako dirigent natáčel Tichý pro firmu Ultraphon s orchestrem uváděným na etiketách gramodesek jako Jazz orchestr Ultraphon, pro značku Esta nahrával jeho Jazz orchestr F.A.T., na etiketě gramodesek HMV a Columbia pak byly jeho taneční orchestry uváděné jako F. A. Tichý se svým orchestrem a Nový taneční orchestr F. A. Tichého.

František Alois Tichý (Československý hudební slovník uvádí jeho druhé jméno nesprávně jako Antonín) se narodil 25. března roku 1898 v Chrudimi do muzikantské rodiny. Jeho strýcem byl populární lidový komik Alois Tichý (1875-1922), po němž zůstalo mnoho stovek gramofonových nahrávek. V letech 1912-1915 absolvoval F. A. Tichý varhanní oddělení pražské konzervatoře a po absolutoriu pak po téměř celá dvacátá léta měl pevné zaměstnání varhaníka v kostele svatého Mikuláše na pražské Malé Straně. Přivydělával si ovšem hraním na klavír - vůbec první angažmá klavírního doprovázeče získal již v letech 1915-1917 v kabaretu Hvězda (řediteloval mu jeho strýc Alois), později hrál po večerech v různých kavárenských šramlech i ve větších orchestrech, které provozovaly již i moderní tance - v roce 1921 například účinkoval v tehdy nově otevřeném nočním podniku Sect-pavillon v pražské Rybné ulici. Od poloviny dvacátých let navíc dirigoval taneční orchestry dvou předních pražských lidových scén, jimiž tehdy byla smíchovská Aréna a karlínské Varieté, a též skládal (většinou pod výše zmíněnými pseudonymy) četné charlestony, shimmy a black-bottomy, které různé gramofonové společnosti nahrávaly na gramodesky. Jeho dílem je například i proslulý šlágr Stará, natoč gramofon.

Jméno F. A. Tichého jako interpreta se poprvé objevilo na gramodeskách v roce 1929. Na několika nahrávkách pro český katalog německé gramofonové firmy Kristall doprovodil jako pianista barytonistu Františka Reneta a tenoristu Jarku Budila v písních K. Hašlera a R. Frimla. Na několika dalších snímcích ve foxtrotovém rytmu najdeme na této značce gramodesek také F. A. Tichého jazzový orchestr, což byl nejspíš Tichým dirigovaný některý z německých tanečních souborů, které tehdy v Berlíně nahrávaly pro firmu Kristall.

Když koncem roku 1929 zorganizovalo vedení československého zastoupení německé gramofonové firmy Ultraphon v berlínském nahrávacím studiu první natáčení snímků s několika českými zpěváky populáru, odjel s nimi do Berlína i F. A. Tichý, aby stanul za dirigentským pultem studiového orchestru Ultraphonu kapelníka a pianisty Theo Mackebena. Tento soubor byl složený z tehdy nejlepších německých i zahraničních muzikantů a své snímky nahrával pro německý trh pod označením Red Roberts mit seinem Ultraphon Jazz-Orchester. Jak uvádí ve svých vzpomínkách někdejší ředitel gramofonové společnosti Ultraphon Jan Valentini, tomuto souboru stačilo jen jednou přehrát aranžmá F. A. Tichého a už se nahrávalo naostro, a to bez chyby. Jako vůbec první snímek určený pro český katalog firmy Ultraphon natočil tento německý jazzový orchestr právě skladbu F. A. Tichého: jeho "černošskou ukolébavku" s názvem Dobrou noc, a to hned ve dvou verzích - jedna z nich byla použita na reklamním snímku, na němž barytonista Antonín Holzinger vychvaloval přednosti a kvalitu zamýšleného českého repertoáru na gramodeskách této nové značky.

Další četné snímky tohoto německého orchestru řízeného F. A. Tichým byly pro český katalog Ultraphonu pořízeny počátkem roku 1930. V této sérii byla nahrána také celá řada skladeb z pera pana kapelníka: jmenujme například tituly Nesedejte mládenci pod dubem, Zpívající fontána, Dívenko hezká či Zvesela do kola. Úspěch těchto prvních českých nahrávek znamenal, že od poloviny roku 1930 již němečtí nahrávací technici zajížděli s příslušnou aparaturou nahrávat další snímky do Prahy, aby se natáčení mohlo zúčastnit více českých umělců.

F. A. Tichý nahrával pro Ultraphon až do poloviny roku 1934 se soubory Salonní orchestr Ultraphon, Orchestr Novoměstského divadla a na několika snímcích doprovázel na klavír různé zpěváky při přednesu národních písniček i operních árií. Po druhé světové válce pak v roce 1947 pro tuto firmu ještě natočil snímky, na nichž se svým souborem doprovázel sestry Skovajsovy, Josefa Žáka a Standu Procházku v nahrávkách několika lidovek Jaroslava Jankovce.

Vraťme se ale opět k začátkům jeho kariéry u gramofonových společností. Jak koncem roku 1930 hrdě (i když poněkud nepřesně) oznamovala gramofonová firma Esta, podařilo se jí "výhradně pro svůj podnik získat služby známého odborníka, hudebního skladatele a dirigenta, pana F. A. Tichého jako hudebního ředitele. Jmenovaný je dostatečně znám, dík své dřívější činnosti v různých podobných továrnách, a co odborník těšící se nejlepší pověsti jest zárukou nejvkusnějšího a hodnotného hudebního materiálu."

Téměř všechny katalogy této gramofonové firmy přinesly v roce 1931 fotografii F. A. Tichého s uvedením funkce "ředitel programového oddělení našeho podniku" a na gramodeskách značky Esta brzy začaly vycházet nahrávky "Jazz orchestru F. A. T." Žádné jazzové skladby ovšem na nich posluchači nenašli - tento univerzální soubor natáčel téměř výlučně lidovky a běžné taneční šlágry, včetně kapelníkových skladeb Dívenko hezká, Zpívající fontána a Alžír, které Tichý o něco dříve natočil i pro firmu Ultraphon. Zdá se, že v této době již někdejší jazzový nadšenec - autor synkopovaných skladeb s názvy jako The Josephine Baker Blues Stomp či When Your Gramophone Plays Blackbottom - dal přednost finančně mnohem zajímavějším komerčním projektům.

O dalších osudech a gramofonových nahrávkách F. A. Tichého si budeme povídat příští týden v dokončení profilu tohoto pilného skladatele a kapelníka.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz