Český rozhlas 3 - Vltava od 3. března ve všední dny vždy od 11.30 hodin

"Rod mého otce přišel na Moravu v devadesátých letech 19. století a byl to typický hudebnický rod, kde se láska k hudbě dědila z generace na generaci. Můj dědeček František hrál na několik hudebních nástrojů a když přišel do Vyškova na Moravě, založil tam orchestr. Tatínkův bratr - Bohumír - byl vynikající pianista, vystudoval hudební vědu u Vladimíra Helferta, stal se uznávaným hudebním vědcem a posléze universitním profesorem na brněnské Masarykově univerzitě. Jeho syn Jiří Štědroň , stejně starý jako já, s nímž jsem vyrůstal v jedné domácnosti, se stal a dodnes je zpěvákem. A byl to právě můj strýc Bohumír Štědroň , který na mne měl největší vliv - vodil mě už jako malé dítě na koncerty, do divadla, seznámil mě s významnými brněnskými hudebními osobnostmi jako byl profesor Ludvík Kundera, pozdější rektor Janáčkovy akademie múzických umění, skladatelé Josef Blatný nebo Vilém Petrželka. A abych nezapomněl na moji krásnou a hodnou maminku, která byla učitelkou hudby, studovala konzertavoř ještě za dob Leoše Janáčka a přivedla mě k další výrazné osobnosti, profesorce Anně Holubové, u níž jsem studoval klavír." - Takto začíná své vzpomínání hudební vědec, skladatel a universitní profesor Miloš Štědroň. Už jako sedmiletý viděl poprvé na jevišti Její pastorkyni a zúčastnil se slavné světové premiéry Osudu Leoše Janáčka v roce 1958. Hudba Leoše Janáčka ho okouzlila natolik, že se jí věnuje po celý svůj profesionální život: své badatelské poznatky o Janáčkově hudbě i skladatelově literárním díle shrnul v rozsáhlé monografii Leoš Janáček a hudba 20. století. Jeden z dalších významných mezníků profesora Miloše Štědroně, který na filosofické fakultě Masarykovy univerzity vychoval desítky studentů, bylo založení Divadla Husa na provázku, u jehož zrodu na konci šedesátých let minulého století stál. Spolupracoval s režiséry Petrem Scherhauferem, Zdeňkem Pospíšilem a Evou Tálskou, napsal hudbu k desítkám inscenací, z nichž snad ta nejslavnější Balada pro banditu už dnes téměř zlidověla. Za přímo osudové označuje setkání s basklarinetistou Josefem Horákem a klavíristkou Emmou Kovárnovou - se souborem Due Boemi di Praha spolupracuje téměř čtyřicet let. V roce 1963 se potkává s kapelníkem Gustavem Bromem a s Brněnským orchestrem lidových nástrojů - pro oba orchestry složil a upravil desítky skladeb, později spolupracuje také se souborem Dama Dama, v posledních letech nechybí téměř u žádných vydaných skladeb Ivy Bittové... A to jsou jen heslovité připomínky několika životních kapitol, které Miloš Štědroň shrnuje v deseti pokračováních pod název Můj život s hudbou a lidmi kolem ní v cyklu ČRo 3 Vltava Osudy.